Dnes se nejprve podíváme – a to i z dronu – na nově zrekonstruované Elektrické podniky, vybudované v letech 1927—1935 v Bubenské čp. 1477/1. A pak bude řeč o komplexu tří budov Transgasu mezi Vinohradskou čp. 325/8 a 10, a Římskou čp. 365/5, postavených v letech 1972—1978, jehož větší část byla roku 2020 navzdory protestům Klubu Za Starou Prahu zbořena.

Holešovická budova Elektrických podniků

Jde o budovu postavenou ve funkcionalistickém stylu s železobetonovou konstrukcí u zadní části kostela sv. Antonína orientovaného na Strossmayerovo náměstí. Vztyčila se na pozemku, kde dříve stávala továrna na klobouky bratří Böhmů, nabízela 33 000 m 2 nadstandardně vybavených kancelářských ploch a stala se kulturní památkou České republiky. Sídlil tu Dopravní podnik hl. m. Praha, Elekropodnik hl. m. Prahy, Správa veřejného osvětlení, Energoprojekt zaměřený na elektrárny ap., a v suterénu bylo vytvořeno několik přednáškových sálů a kinosál.

Protože budova pomalu chátrala, vypracovala kancelář TaK Architects v čele s architektem Markem Tichým projekt celkové rekonstrukce, která zachovala ve velké míře původní prvky, a provedla částečné změny pouze v interiérech vyšších pater, přičemž základní řešení zůstalo stále zřetelné. Ve 2. nadzemním podlaží byla obnovena schodišťová stěna, pro kterou byla použita mj. keramická a žulová dlažba, zábradlí, schodiště, parapety apod., a přibylo tzv. ornamentní neboli lité sklo, které se vyznačuje vzorovanou strukturou. Sklo dokáže – podle odborníků – „poskytnout decentně vyvážený poměr mezi průsvitností a zajištěním soukromí, a jeho výroba spočívá v použití speciálního válce, jehož vzor nebo textura je vlisována do jedné nebo obou stran litého pásu skloviny.“ 

Rekonstrukce zahrnovala mj. i zateplení 6 cm silného obvodového pláště, jehož původní keramický obklad byl sejmut a nahrazen věrnou replikou, a na střechu byla umístěna mj. technologie chlazení.

Deset let trvající příprava na tuto rekonstrukci a její dvouletá realizace jistě zaslouží obdiv. Můžete ho vyjádřit do 30. září tr. při hlasování o cenu veřejnosti pro nominované počiny v památkové péči za rok 2020, které naleznete na webu Národního památkového úřadu. 

Nesrovnatelně hůře dopadl komplex Transgasu

Tvořily ho postupně tři vinohradské stavby, z nichž každá byla jiná. První byla dokončena v proluce roku 1974 budova plynárenského dispečinku. Při stavbě bylo třeba věnovat pozornost zakládání nad dvěma (dnes již třemi) vinohradskými železničními tunely a izolaci dvojice počítačů General Electric PAC 4010 od vibrací a hluku. Proto budova dostala podobu

plochého kvádru 24 x 48 x 7,5 m, tvořeného obvodovými ocelovými rámy. Její fasáda byla sestavena z 18 000 žulových dlažebních kostek. Výška dvou věžových budov byla s ohledem na Národní muzeum (vysoké 69,15 m) regulována na 33, 75 m.

Poté, co se roku 1970 Československo zavázalo ke stavbě tranzitního plynovodu přes své území, byl založen n. p. Tranzitní plynovod. Potřeboval řídicí ústřednu vybavenou odpovídající výpočetní technikou, která obsadila druhou budovu, kde sídlilo i Federální ministerstvo paliv a energetiky.

Ve třetí budově při štítové zdi dnešního Českého rozhlasu se usadila Světová odborová federace. Její odstupňovaná fasáda byla dvojitá, osazená vnějšími reflexivními skly zajišťujícími energetické úspory. Celý areál sjednocoval prosklený parter ve dvou úrovních, spojených schodišti se zábradlími z plynovodních trubek, a byl označen za jeden z nejkvalitnějších projevů technicistních prvků u nás; proto byl podán návrh označit ho za kulturní památku.

Utichlé staveniště a „tajná“ mozaika

Přesto začala v únoru 2019 demolice dvou budov, která skončila v únoru 2020, ale práce na novém projektu byly zastaveny. Dle sdělení ateliéru J. Ciglera, který projekt prodává, je jisté pouze to, že „minimálně 30% všech nadzemních ploch budou tvořit byty. Dále budou v projektu zastoupeny kanceláře a v přízemí drobné obchody. V podzemí pak parking cca 150 ks.“

Zachována zůstane jen část areálu, přiléhající k sídlu Českého rozhlasu. V její vstupní chodbě v 1. patře se nachází skleněná mozaika vytvořená roku 1980 italským mozaikářem Sauro Ballardinim podle kresby Pabla Picassa z roku 1955, jenž ji věnoval SOF k 10. výročí založení. Naštěstí podle majitele objektu bude mozaika zachována.

Pro zajímavost připomenu, že budova Transgasu se objevila v komedii Vesničko má, středisková, a to ve scéně, kdy si Otík Rákosník jde domluvit výměnu chalupy v Křečovicích za panelák na Jižním Městě. Jsou zde dobře patrné i některé interiéry v původním stavu z 80. let.