František Janeček (*1878—†1941) absolvoval nejprve pražskou průmyslovou školu a poté berlínskou techniku, a my si dnes připomeneme, kam až to tento podnikatel dotáhl.
Důležité byly praktické zkušenosti
První začal F. Janeček získávat u renomované firmy Schuckert a později v rovněž renomované vysočanské Kolbence, označované za jednu z největších elektrotechnických firem celého Rakousko-Uherska. Právě ta vyslala onoho třiadvacetiletého zaměstnance roku 1901 do Nizozemí, kde měl dohlížet na stavbu tamní pobočky, což mu nejen rozšířilo jeho odborný rozhled, ale ovlivnilo i soukromý život. Seznámil se zde s Johannou Carolinou van Strick Linschotten, která se stala roku 1901 jeho ženou a přivedla na svět 29. února roku 1904 syna Františka Karla.
Vlastní laboratoř a pneumograf
Dipl. Ing. František Janeček byl po čtyřech letech strávených v Nizozemí povolán zpět do Prahy, kde se stal šéfem mechanické dílny Kolbenky, ale roku 1909 učinil rázný krok: založil si vlastní strojírenskou laboratoř. Mohl si to dovolit, neboť měl k dispozici jak peníze z manželčina věna, tak příjem ze svých patentů. Ovšem ani tyto dva vydatné finanční zdroje by z něj neudělaly uznávaného podnikatele, kdyby nebyl schopen sypat z rukávu vlastní nápady, jež mu pomáhalo realizovat jeho třináct zaměstnanců.
Janečkova laboratoř sídlila údajně v budově pěveckého spolku Hlahol čp. 248/16 na dn. Masarykově nábřeží, kde F. Janeček vynalezl tzv. pneumograf – tabuli sestavenou z malých čtverečků. Ty tvořily v klidové fázi černou plochu, ale za každým z oněch čtverečků ústila vzduchová trubice a pustil-li se do ní vzduch, „její“ čtvereček se odklopil a ukázal svůj bílý rub. V praxi sloužila tato tabule ke „psaní“ bílých nápisů na černém pozadí; jeden takovýto dálkově ovládaný reklamní panel byl umístěn na domě stojícím mezi Jungmannovým náměstím a ulicí 28. října.
Výroba zbraní v provizorních prostorách
Po 1. světové válce se Janeček zaměřil především na zbraně a roku 1922 odkoupil dílnu bývalé obuvnické firmy Sachs, zřízené v budově známého starého pankráckého formanského hostince Na Zelené lišce. K ní přibral i přilehlé pozemky a o rok později tu začal budovat nové haly své továrny.
Jenže v té době probíhalo na magistrátu jednání o novém regulačním plánu a on v listopadu roku 1922 zjistil, že tři čtvrtiny jeho zdejších pozemků nejsou do budoucna určeny pro továrnu a že dostal desetileté provizorium. Protože se mohlo stát, že po vypršení oné lhůty bude muset budovy zbourat, rozhodl se pro provizorní stavby.
Nejprve se mu podařilo získat objednávku od ministerstva obrany, která zahrnovala jednak přestavbu kulometů „zděděných“ po Rakousko-Uhersku (měly být uzpůsobeny na jinou munici), jednak vývoj a výrobu nového typu kulometu. (Kvůli tomu nechal pod továrnou vybudovat pro zkušební střelby sto metrů dlouhou podzemní střelnici.) Ovšem ve vývoji kulometů ho předběhla brněnská Zbrojovka, a navíc výroba granátů mířila k útlumu. Proto jistý čas dodával na trh „civilní“ produkty – od psacích strojů až po stroje šicí.
Pan továrník využil jedné „skuliny“ na trhu
Vyšel z toho, že koncem 20. let 20. století se do republiky dováželo ze zahraničí 95 procent všech motocyklů, a tak se roku 1929 rozhodl toto skóre obrátit.
Začal tím, že odkoupil licenci na model jednoválcového čtyřdobého „půllitru“ Wanderer a o rok později ho představil na podzimním autosalonu pod označením JAWA, což byl název vzniklý z prvních dvou písmen jmen Janeček a Wanderer. Červeno-krémový motocykl měl sice řadu předností (mj. jeho rám z lisovaných plechových profilů nahradil dosud užívané rámy trubkové), ale kvůli nedotaženému vývoji měl i své „mouchy“ (praskaly přední trubkové vidlice, pohon zadního kola kloubovou hřídelí byl finančně velmi nákladný apod.). Závěr samozřejmě zněl: modernizaci se JAWA nevyhne.
Díky ní Fr. Janeček otočil poměr exportu a importu a roku 1938 se k nám dováželo ze zahraničí už pouze 5% motocyklů. Zbylých 95% vyjíždělo z bran Janečkárny.
Automobily a okupantské rabování
Dalším důležitým datem v historii této továrny se stal rok 1933, který odstartoval výrobu automobilů. První se veřejnosti předvedl v listopadu roku 1937 pod názvem JAWA Minor I.
Zmínku si dozajista zaslouží i to, že roku 1936 zahájil Fr. Janeček také výrobu barev a laků, rok nato zavedl v zájmu dokonalosti svých výrobků rentgenovou defektoskopii a postupně si dokázal vyrobit sám všechny díly.
Po okupaci odvezli Němci z Janečkárny vše, co tu našli a co bylo možné přetavit. Šlo asi o 8 500 motocyklů a 700 automobilů připravených ke smontování vč. všech zásob. Janečkovi zaměstnanci dělali, co mohli, aby devastaci firmy zredukovali na minimum: mj. zařídili „ztrátu“ skladové kartotéky a vše cenné rozvezli do okolních prázdných budov. Část odlitků byla dokonce po celou válku ukryta pod haldou odpadu přímo na továrním nádvoří.
Továrna sice zůstala v provozu (roku 1940 si Janeček dokonce v zájmu co největší soběstačnosti koupil doly na železnou rudu na Železnobrodsku), ale vývoj a výroba produktů nesloužících armádě musely být zastaveny a nahradila je výroba součástek pro letadla.
Chytrovna – významná část Janečkovy továrny
V ní totiž pokračoval tajně vývoj nových modelů. Šlo o bývalý servis Janečkárny, oficiálně nazvaný „Jawa služby“ a za okupace změněný na opravnu německých vojenských motocyklů. Jeho zaměstnanci ve spolupráci s dalšími nadšenci tu pracovali mj. na vývoji motocyklu JAWA 250 (známého z jedné písničky a zvaného později Pérák) a nového modelu automobilu Aero Minor. Podařilo se vyrobit pět prototypů, i když za to hrozil trest smrti. Tajná konstrukční kancelář byla v dobře maskované zadní části dvora opravny, a zkušební jízdy hotových vozů probíhaly tak, že vozy byly natřeny maskovacím vojenským nátěrem, dostaly falešné označení, armádní doklady a armádní tabulky s poznávací značkou.
„Pracujte, já odcházím“
Ing. Dr. techn. h. c. František Janeček* (čestný doktorát technických věd mu byl udělen při oslavách jeho šedesátin roku 1938) zemřel ve středu 4. června roku 1941 v 7 hodin 46 minut ve svém pražském závodě. Stačil prý jen říci: „Pracujte, já odcházím.“ Krátce poté se zastavil v továrně na dvě minuty provoz a na žerď nad továrními budovami pomalu stoupal černý prapor. Poslední rozloučení se konalo v pátek 6. června; po projevech se mu přišlo poklonit velké množství lidí, smuteční průvod vyšel z továrny v 10 hodin a smuteční obřad začal po 17. hodině. (V Praze sice existuje Janečkova ulice, ale ta je v Kobylisích a připomíná Bedřicha Janečka popraveného nacisty v roce 1944.)
Na syna mohl být F. Janeček právem pyšný
František Karel Janeček se nesporně potatil. Od roku 1936 vyvíjel pro čsl. armádu protitankovou tzv. jádrovou (neboli průbojnou) střelu schopnou prorazit tankový pancíř. Vedoucí závodního oddělení Janečkárny George William Patchett dopravil v noci ze 14. na 15. března roku 1939 její prototyp na britské velvyslanectví v Praze a později společně s Janečkem jr. propašovali i výrobní plány do Velké Británie, kam jeli „na oko“ domlouvat licenční podmínky její výroby. František Karel Janeček zvolil pro střelu jako krycí jméno překlad svého příjmení do angličtiny – little John (tj. malý Jan). Britové střelu s úspěchem vyzkoušeli u afrického El Alameinu a uznali, že výrazně přispěla k úspěchu vylodění Spojenců ve Francii roku 1944.