Jan Lucemburský uměl projevit svůj vděk
Dnešní podoba domu U Kamenného zvonu (Foto: Miloslav Čech)

Novomanželé by se jistě rádi usadili v uvolněném královském paláci na Pražském hradě, ale ten byl od požáru roku 1303 devastovaný. (Důkladné opravy, resp. přestavby se dočkal teprve tehdy, kdy se do Čech vrátil roku 1333 z Itálie kralevic Karel.) Lze tedy předpokládat, že Jan a Eliška se po příchodu do Prahy ubytovali ve staroměstském honosném paláci.

Bydlení zřejmě i s lázní

Zvolili si k tomu s vysokou pravděpodobností dům U Kamenného zvonu čp. 605/13 stojící na dn. Staroměstském náměstí, který byl pro vzácné obyvatele v předstihu jaksepatří upraven. Poskytoval jim pohodlí, které královský palác tehdy nabídnout nemohl, protože v paláci byla zřízena i lázeň (neboli „naše“ koupelna). Zde se jim zřejmě roku 1316 narodil synek Václav (budoucí Karel IV.), který se sem načas vrátil roku 1333 krátce po svém návratu z Itálie. 

Jižní křídlo dvoupatrového nárožního paláce (orientované do Týnské uličky oddělující ho od Týnského kostela) sloužilo včetně malé kaple jako soukromé prostory, a západní část (orientovaná na náměstí) se dvěma velkými sály v nárožní věži byla určena pro reprezentační a kancelářské prostory. 

Dnešní podoba domu U Kamenného zvonu (Foto: Miloslav Čech)
Dnešní podoba domu U Kamenného zvonu (Foto: Miloslav Čech)

Janovi chybělo hradní nádvoří

Palác na Staroměstském náměstí sice nabízel po úpravách skutečně bydlení na vysoké úrovni, ale mladému králi chyběl prostor plnící funkci hradního nádvoří. Proto místo něj využíval dnešní Staroměstské náměstí, kde se již 6. prosince 1310, tedy tři dny po vstupu Jana Lucemburského do Prahy, konal veřejný soud s přívrženci Jindřicha Korutanského. A 25. prosince tu měšťané a šlechtici vzdali hold novému králi a přísahali mu věrnost. 

Současné „mininádvoří“ domu U Kamenného zvonu (Foto: Miloslav Čech)
Současné „mininádvoří“ domu U Kamenného zvonu (Foto: Miloslav Čech)

Původně býval dům mnohem větší a udivoval pana Broučka

Sahal totiž až k dnešnímu domu U Černého slona (stojícímu na rohu úzké Týnské uličky a Týnské ulice), i na části pozemku, na němž se dnes stkví palác Golz-Kinských. 

Svatopluk Čech „poslal“ z Vikárky svého měšťana pana Broučka právě do domu U Kamenného zvonu, který připsal Jankovi od Zvonu, byť jeho skutečným majitelem byl konšel Jan Domšík či Ortlův. Protože S. Čech nebyl vystudovaný historik, získával všechny ověřené informace, týkající se života v Praze patnáctého století, z knih V. V. Tomka a Z. Wintra. Můžeme tedy v knize „Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do patnáctého století“ věřit např. tomu, že protagonista knihy skutečně narazil v noci na řetěz, jímž byla zatarasena neosvětlená ulice, že musel na lože vystupovat po schůdkách či že se jeho hostitel divil, proč by měl mít průhledná okna, když stačí průsvitné okno otevřít. 

Korunovace a slavnostní hostina 

V neděli 7. února 1311 se konala slavná korunovace nového českého krále a nové české královny v bazilice sv. Víta. Do Prahy se tehdy sjeli vznešení diváci, ve svatostánku hořely stovky svíček, a korunovaci, jíž se ujal mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, ukončila mše. 

Jan i Eliška nasedli na koně a ubírali se pod baldachýnem zdviženým na čtyřech sloupcích za zvuků trub, píšťal a bubnů s průvodem osob v drahocenných rouchách ke kostelu sv. Jakuba v Malé Štupartské, v jehož refektáři se konala slavnostní korunovační hostina. Náklady na korunovaci ochudily staroměstskou pokladnu o 720 hřiven stříbra. 

Když ruka ruku myje a podpis stíhá podpis

Pro Staré Město bylo rozhodnutí vznešených obyvatel bydlet pod ochranou jeho hradeb samozřejmě velkou ctí, a tak se k panovnickým žádostem chovalo velmi vstřícně.

Nejenže hradilo ze své pokladny veškeré výdaje související se zmíněnou korunovací, ale kdykoli je Jan žádal o finanční výpomoc, poskytovali mu ji, byť bylo jasné, že minulé i budoucí „půjčky“ byly ve skutečnosti dary. Jan se ovšem Staroměstským revanšoval tím, co jeho nic nestálo, ale jim to do budoucna pomohlo.

Jednak listinou z 11. ledna 1316 potvrdil všechna jejich městská práva, která získali od jeho předchůdců a postoupil jim jako privilegium dávky vybírané v Ungeltu. Listinou, která pochází z 28. dubna 1316 (a je nejstarším dochovaným originálem královské listiny uložené v Archivu hl. m. Prahy), přiznal Starému Město předkupní právo na dříví připlavené k podskalskému dřevnímu trhu. První prosincový den roku 1328 přibylo Staroměstským další privilegium o bezplatném užívání všech soukromých lomů vápence a pískoven v okolí Prahy do vzdálenosti jedné míle. (Staročeská míle se rovnala 11 225 m.) A 20. srpna 1331 přidal privilegium k vybírání dávky z mýta z každého vozu, který přijel do města. (Od placení mýta byly osvobozeny pouze vozy, které přivážely kamení z lomů.)

Byla schválena i Staroměstská radnice

Dne 12. srpna 1338 koupilo Staré Město dům Volflina od Kamene, a Jan Lucemburský vydal 18. září 1338 privilegium schvalující zakoupení onoho domu a jeho přestavbu na radnici. A roku 1341 obdrželi Staroměstští svolení k sepsání nového městského zákoníku, který měl platit i pro ostatní města, což samozřejmě rovněž výrazně podtrhlo význam Starého Města pražského.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A do vaší e-mailové schránky začnou chodit zdarma zajímavé informace o Praze a také o akcích s průvodci Prahy křížem krážem nebo i portálu Českem křížem krážem.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.

Další články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové