V Evropě vznikaly zoologické zahrady od poloviny 18. století: první vznikla roku 1752 ve vídeňském Schönbrunu, roku 1775 vyrostla další v madridském Královském parku a v 19. století se nacházely prakticky ve všech větších městech nejen Evropy, ale i na americkém kontinentě. Praha nabídla tuto podívanou svým obyvatelům a návštěvníkům teprve 28. září 1931.

Krůčkem vpřed se staly dva spolky

Prvním byl Spolek pro zoologickou zahradu v Praze, založený roku 1892. Jeden z jeho členů navrhoval jako vhodnou lokalitu buď Nebozízek, což neprošlo, nebo dvě místa na Letné, která však Městský stavební úřad spojil s nereálnými podmínkami. 

Druhým byl Spolek pro povznesení návštěvy cizinců, jenž založil Družstvo pro zoologické a aklimatizační zahrady, pro který roku 1899 vypracoval muzejní odborník zásady péče o zvířata a přidal svůj návrh vhodných lokalit, z nichž preferoval zahradu Kinských.

Zároveň vznikl nápad zřídit namísto jedné velké ZOO více pražských zoo-koutků. V lednu 1896 byl odsouhlasen takovýto koutek ve Stromovce, kde byla nákladem spolku (Praha se na této akci odmítla podílet) ptačí voliéra, opičinec (který však zřejmě zůstal bez obyvatelek) a rybník. Přesto byla zdejší mini-ZOO zrušena teprve o deset let později.

Zapálený ornitolog a ušlechtilý dárce 

Oním ornitologem byl středoškolský profesor Jiří Janda (*1865—†1938), jenž se založením takovéto zahrady zabýval již od svých devatenácti let, kdy se vrátil z cest po evropských zoologických zahradách. Snažil se neustále připomínat, že Praha by si takovouto atrakci zasloužila, takže nebylo divu, že ho roku 1906 pověřil pražský primátor JUDr. Karel Groš (*1865—†1938; ve funkci v letech 1906—1918) vybudováním ZOO na Štvanici. Profesor Janda vypracoval podrobnou studii, ale tento projekt situovaný na nepříliš vhodné místo nebyl realizován. 

Proto nadále pokračovaly debaty odborníků, pak přišla I. světová válka a po ní pan profesor pracoval s několika kolegy na dalším projektu. V roce 1922 však do dění zasáhl mecenáš a vlastenecký velkostatkář Alois Svoboda (*1852—†1929), který věnoval republice (kromě Trojského zámku) velké pozemky v Troji (která již byla součástí Prahy), ovšem za podmínky, že čtyřiadvacet hektarů poslouží pro Zoologickou zahradu.

Malý zázrak v hospodářské krizi

Kdo by očekával, že o pár měsíců později začnou práce v trojské tišině, ten by se mýlil. I tentokráte se táhly debaty, zda je darovaný pozemek pro ZOO vhodný, a navíc stát i město odmítaly podporovat zahradu z veřejných peněz.

Nezbylo než roku 1926 založit „Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada v Praze“, jehož čestným předsedou byl až do roku 1932 profesor Janda. Družstvo nejprve vydalo informační brožuru a objednalo plastický sádrový model budoucí ZOO, který byl postupně vystaven na Staroměstské radnici, na Výstavišti a nakonec v Trojském zámku. Tento model zachycoval i (nerealizovanou) benzinovou dráhu, která měla vozit návštěvníky po vymezené trase.

Finanční zajištění budování zahrady komplikovala tehdejší hospodářská krize, takže očekávané větší příspěvky na stavbu neposkytly ani banky či průmyslové podniky. Podle reálného odhadu bylo na vlastní stavbu zapotřebí 10—12 milionů korun, a dalšího půl milionu spolykal každoroční provoz. Město Praha však nadále odmítalo přispívat, a stát i země česká věnovaly dohromady pouze milion korun.

Lze tedy skutečně považovat za malý zázrak, že navzdory těmto těžkým podmínkám se podařilo dne 28. září 1931 pražskou ZOO otevřít pro veřejnost.

Začínalo se na dolní třetině pozemku

Zpočátku čekalo na zvědavé návštěvníky pouze osm hektarů v dolní části zahrady, zatímco v horní části byl nadále svah porostlý třešňovým sadem a – jak píše R. Anděrová – jeho severovýchodní strana sloužila jako „jakási karanténa a zároveň jako sklady a provizorní kancelář“. Naštěstí byl tehdy již hotov vodovod napojený na dvě studny a v nejvyšším místě zahrady stála velkokapacitní nádrž.

Onoho roku 1931 čekal na návštěvníky do skály vylámaný vlčinec s prvním zvířetem ZOO – vlčicí Lottou provázenou dvěma samci, a Šárčin pavilon, nazvaný podle své obyvatelky – lvice Šárky, s níž tu pobíhali další lvi a tygři. Na podzim roku 1935 se šelmy přestěhovali do nového lvince, jelikož ten původní byl dřevěný, nevyhovoval svými rozměry a navíc nebyl bezpečný. 

V místech dnešní mohutné voliéry se nabízela voliéra s pozadím tvořeným skalním masivem. Stala se zřejmě největší stavbou tohoto druhu v Evropě, protože na délku měřila 26 m, na výšku 14 m a do hloubky 16 m. Prvními opeřenci tu byli čtyři druhy orlů – skalní, mořský, královský a křiklavý, dále sup bělohlavý a káně lesní. 

V otevřených prostorách si mohli návštěvníci také prohlédnout v teplé části roku vodní a bažinné ptáky – pelikány, čápy, plameňáky, labutě či jeřáby, kteří měli pochopitelně zastřižené letky; na zimu se tito opeřenci stěhovali do interiérů. Byly tu i výběhy pro kopytníky včetně srnečka Ríši, který se sem přistěhoval ze zahrady manželů Jandových, kde žil ještě před založením ZOO. K vidění byli také bizoni, zubři ap., a roku 1932 se ve své ohradě představili dva koně Převalského – Ali a Minka.

Postupně přibývaly další obytné prostory, z nichž největším se stal pavilon určený pro slony, hrochy, hrošíky a nosorožce, které mohli lidé sledovat zvenku i v interiéru. Prvním obyvatelem tohoto pavilonu se stal 17. července 1933 indický slon jménem Baby. 

Některá nová zvířata darovali soukromníci: například paní Hana Benešová přispěla amazoňanem modročelým.

Významné byly první odchovy zvířat

Krátce po otevření ZOO přišla na svět první vlčata, v roce 1933 se narodila dvě tygřata a hříbě koně Převalského – „holčička“ Heluš, a událostí roku 1937 se stal odchov mláděte kondora amerického, který byl považován za úspěch světového významu.