Jak rostla až vyrostla katedrála sv. Víta
Kaple sv. Vojtěcha, opravená v letech 1637—1717, byla zbořena roku 1880 (Kresba: Jiří Filípek)

Tato grandiózní stavba měla dva předchůdce a její stavba trvala rekordní dobu: od položení základního kamene, které se odehrálo 21. listopadu 1344, až do 28. září roku 1929, kdy byla oficiálně otevřena, uběhlo celkem 585 let. Nestalo se tak proto, že by tehdejší stavitelé byli nešikovní a práce jim šla pomalu od ruky, ale důvodem byl nedostatek peněz, kvůli nimž nebylo z čeho stavět.

Vše začalo rotundou a bazilikou

První svatostánek byl postaven v letech 925—935 z opukových kvádříků spojených nažloutlou maltou, který měl čtyři apsidy (výklenky půlkruhového půdorysu), v nichž byli postupně pochováni tři svatí: sv. Vít, sv. Václav a sv. Vojtěch. 

Kníže Václav I. si pro rotundu zvolil nejvyšší hradní vyvýšeninu, která se nacházela asi tři metry nad cestou zpevněnou kameny a vedoucí napříč areálem od západu k východu. 

Jelikož přibývalo křesťanů, bylo nutno postavit na jejím místě větší baziliku. Ta vyrůstala od roku 1060 a dokončena byla po šestatřiceti letech roku 1096. Ve vysvěcené části rozestavěné baziliky se údajně nechal 15. června roku 1086 na svátek sv. Víta krátce po osmé či deváté hodině ranní korunovat kníže Vratislav II., resp. první český král Vratislav I. a jeho manželka Svatava. (Bez vysvěcení by nebyl tento prostor použitelný pro korunovaci.)

Otec Jan Lucemburský se synovým nápadem souhlasil

Budoucí Karel IV. byl rozhodnut získat povolení pro zřízení pražského arcibiskupství, které ovšem vyžadovalo jaksepatří honosný svatostánek. Jeho otec proti tomu neměl námitky, což dokázal v roce 1341 tím, že pro budoucí katedrálu daroval svatovítské kapitule desátky z královských příjmů plynoucích z českých stříbrných dolů. (Peníze na stavbu plynuly v dalších staletích mj. jak z odkazů věřících, tak z darů iniciovaných samotným papežem. Ten například roku 1487 slíbil odpustky každému, kdo na svátek sv. Václava navštíví pražskou rozestavěnou katedrálu a přispěje na její dostavbu.) 

Dne 21. listopadu roku 1344 byl položen základní kámen této unikátní stavby, která se začala budovat opět od východu. Odbourávání východních částí baziliky začalo roku 1369 a zcela zbořena byla možná roku 1541, možná až roku 1575. 

Stavební propletenec tří svatostánků na Pražském hradě, z nichž zůstala slavná katedrála. (Kresba: Jiří Filípek)
Stavební propletenec tří svatostánků na Pražském hradě, z nichž zůstala slavná katedrála. (Kresba: Jiří Filípek)

Základní kámen katedrály byl položen 21. listopadu 1344 – sedm měsíců poté, co papež 30. dubna 1344 zřídil pražské arcibiskupství (a o pět dní později dostal pražský arcibiskup právo vykonávat korunovace). Když byl dokončen na východní straně budované katedrály její chór, přenášely se do něj od prosince 1373 na přání Karla IV. z baziliky cennosti i ostatky českých knížat a králů. O čtrnáct let později, roku 1399, byla dokončená část katedrály uzavřena 32 metrů vysokou dřevěnou stěnou. Následovaly sice dva pokusy stavbu znovu rozjet (v letech 1419—1484, a po roce 1509), ale nakonec se tu na dlouho rozhostilo ticho. 

Který český král byl jako první korunován v katedrále? 

Často se dočítáme, že jím byl Karel IV., ale podle historiků to není pravda. Chór rozestavěné katedrály byl vysvěcen 1. října 1385, zatímco budoucí otec vlasti byl korunován již 2. září 1347 společně s první manželkou Blankou z Valois. Slavnostní událost se odehrála v bazilice, a to podle jím vypracovaného Korunovačního řádu, a na hlavu dostal novou, Svatováclavskou korunu, kterou nechal zhotovit. Jeho manželka měla zřejmě k dispozici ženskou korunu, která se pravděpodobně ztratila během husitských bouří. 

Prvním českým králem korunovaným v přístupné části katedrály se stal po své porážce v bitvě na Vítkově Zikmund, který nařídil zkrácený obřad, po němž odjel do Uher i s českými korunovačními klenoty.

Kaple, fresky, peníze a nový vstup

Když se stavební práce pozastavily, byl katedrální chór roku 1399 izolován od okolí – jak bývalo obvyklé – provizorní dřevěnou stěnou s přízemními arkádami a s rozetami. Tato stěna stála na západní straně, a byla vysoká 32 metrů. Když roku 1541 shořela, nahradila ji omítnutá zeď, před níž byla postavena v 70. letech 16. století kaple sv. Vojtěcha.

Kaple sv. Vojtěcha, opravená v letech 1637—1717, byla zbořena roku 1880 (Kresba: Jiří Filípek)
Kaple sv. Vojtěcha, opravená v letech 1637—1717, byla zbořena roku 1880 (Kresba: Jiří Filípek)

V 18. století bylo prozatímní západní průčelí nedokončeného svatostánku dvakrát ozdobeno freskami s náboženskými tématy. První fresku zničili v roce 1757 Prusové obléhající Prahu, a druhou čekalo zbourání související s dostavbou katedrály. Během ní byl také původní jižní hlavní vchod zvaný Zlatá brána (a orientovaný k městu) nahrazen novým, dnešním hlavním vchodem, orientovaným na západ. 

Dva prezidenti a definice katedrály

Koncem 19. století začala dlouho očekávaná dostavba, na níž plynuly peníze z darů, odkazů, výtěžků loterií, ze sbírek, a několik let přispíval i sám císař František Josef I. Katedrála byla vysvěcena 12. května 1929 a veřejnosti se otevřela k údajnému miléniu smrti knížete Václava v 8 hodin 30 minut dne 28. září roku 1929. (Původně se totiž předpokládalo, že kníže Václav I. zemřel v roce 929, ale dnes se historici přiklánějí k roku 935.) 

Katedrála se stala mj. hrobkou českých panovníků, což potvrzuje uprostřed kněžiště umístěné Královské mauzoleum Alexandra Colina, vytvořené v letech 1566—1590 v Innsbrucku. Na mauzoleu obehnaném kovanou mříží od malostranského zámečníka Jiřího Schmidthammera, které nechal Rudolf II rozřezat a na saních převézt do Prahy, vidíme tři ležící sochy: uprostřed se nachází Ferdinand I. Habsburský, po své levici má manželku Annu Jagellonskou a po pravici jejich syna Maxmiliána II. Habsburského. (Foto: Miloslav Čech)
Katedrála se stala mj. hrobkou českých panovníků, což potvrzuje uprostřed kněžiště umístěné Královské mauzoleum Alexandra Colina, vytvořené v letech 1566—1590 v Innsbrucku. Na mauzoleu obehnaném kovanou mříží od malostranského zámečníka Jiřího Schmidthammera, které nechal Rudolf II rozřezat a na saních převézt do Prahy, vidíme tři ležící sochy: uprostřed se nachází Ferdinand I. Habsburský, po své levici má manželku Annu Jagellonskou a po pravici jejich syna Maxmiliána II. Habsburského. (Foto: Miloslav Čech)

V předvečer onoho slavnostního dne prošel katedrálu prezident T. G. Masaryk (i když se stal pod vlivem manželky protestantem), který jí věnoval mnoho soukromých cenností, protože ji považoval za celonárodní kulturní památku. Od onoho dne však už do ní až do konce svého života ani jednou nevstoupil. (Jistě netušil, že církev bude přesto chtít tuto památku do svého výlučného vlastnictví – ovšem s tím, že její údržbu by financoval stát.) 

Za zmínku stojí, že Antonín Zápotocký byl kupodivu ochoten investovat neobvykle velkoryse do poválečných oprav katedrály stamiliony korun.

Pro zvídavé čtenáře dodám dvě definice katedrály. V církevním (křesťanském) pojetí jde o kostel, který je hlavním kostelem diecéze (tj. svěřeného okrsku) a stojí v něm biskupský, resp. arcibiskupský stolec neboli katedra. V pojetí architektonickém jde o gotický kostel, v němž je chór neboli presbyterium či kněžiště (tj. prostor kolem hlavního oltáře) obklopen bočními kaplemi. Tento pražský svatostánek je katedrálou jak z hlediska církevního, tak architektonického.

Největší katedrální okno o rozloze 160 m2 znázorňuje Poslední soud, a bylo zhotoveno podle návrhu Maxe Švabinského v letech 1937—1939. Nachází se na jižní straně příčné lodi. (Foto: Miloslav Čech)
Největší katedrální okno o rozloze 160 m2 znázorňuje Poslední soud, a bylo zhotoveno podle návrhu Maxe Švabinského v letech 1937—1939. Nachází se na jižní straně příčné lodi. (Foto: Miloslav Čech)

Přihlaste se k odběru newsletteru

A do vaší e-mailové schránky začnou chodit zdarma zajímavé informace o Praze a také o akcích s průvodci Prahy křížem krážem nebo i portálu Českem křížem krážem.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.

Další články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové