Řád křižovníků vznikl díky tomu, že v roce 1237 povýšil papež původní křížovnické špitální bratrstvo na samostatný řád – jediný, který byl založen v českých zemích. Pro vaše pohodlné čtení nabízím i dnes mapku z minulého týdne, kde jsou vyznačeny objekty, o nichž bude řeč v dnešním okénku.

Bohulibý špitál na vysoké úrovni dělal Praze i řádu čest

V Praze si křižovníci s červenou hvězdou zvolili pro svůj komplex tvořený klášterem se špitálem a kostelem (7) záměrně místo u Juditina mostu. Špitálu vyhovovala jim nejen blízkost vody, která usnadňovala dodržování špitální hygieny, ale i fakt, že přes tehdejší první a jediný kamenný Juditin most přecházelo stále mnoho lidí, a proto se informace o jejich zdravotnickém zařízení tehdejší Prahou rychle šířila. Kromě toho mohli členové řádu participovat od roku 1253 díky králi Václavu I. na mýtném a clu vybíraných za přechod či převoz zboží a obdrželi „na věčné časy“ více než třicet vesnic, mnoho českých a moravských měst, několik kostelů, lesy, pastviny, pole a vinice. Bylo nad slunce jasné, že bídu třít nebudou – i když měli za povinnost v případě potřeby most udržovat: arcibiskup Arnošt z Pardubic totiž nařídil, aby pražští církevní činitelé „pod trestem vyloučení z církve“ nabádali své ovečky k příspěvkům na tuto bohulibou stavbu. 

Na Křižovnické náměstí se bratrstvo stěhovalo počátkem roku 1252. Jedenadvacátého května téhož roku položila Anežka Česká (nejmladší dcera Přemysla I. Otakara, svatořečená teprve 12. listopadu 1989) základní kámen špitálu, nacházejícího se na západní straně klášterního komplexu, a prvního zdejšího klášterního gotického kostela sv. Ducha, tvořícího část východní. Již o necelý rok později přijal špitál první pacienty. (Když byl Juditin most nahrazen mostem Karlovým, „ukryla“ se věž Juditina mostu do rizalitu západní zdi špitálu. Rizalit je „pruh“ průčelí vystupující z fasády po celé jeho výšce.)

Nutno přiznat, že křižovnický špitál byl až do poloviny 14. století výjimečným pražským veřejným zdravotnickým zařízením, neboť již od počátku nabízel na tehdejší dobu nevídaných pětaosmdesát lůžek, zatímco ostatní špitály jich mívaly v průměru dvanáct až třicet. Docházel sem prý občas počátkem 15. století Albík z Uničova (od roku 1399 osobní lékař Václava IV.), který vystudoval lékařství na Univerzitě Karlově a vodil sem i do dalších špitálů své studenty „k jakýmsi klinickým demonstracím“. Roku 1526 byly přistavěny nové prostory špitálu, který navzdory všemu fungoval u dnešního Karlova mostu ještě po první světové válce.

Kostelní menší tajnosti

Nevelký kostelík sv. Ducha byl v polovině 17. století poničen Švédy a křižovníci ho nahradili koncem téhož století novým a tehdy již módně barokním kostelem. 

Gotická klenba prvního kostelíka byla kvůli tomu stržena a nahrazena barokním zaklenutím, kostelík byl přestavěn na kryptu s krápníkovou výzdobou, a byl propojen s novým kostelem sv. Františka z Assisi* podlahovými průduchy zřízenými v centrální části a zakrytými mřížkou. Jinak řečeno nový kostel stál na „hlavě“ přestavěné krypty, a nikoli – jak se často dočítáme – na základech kostelíka sv. Ducha. Krápníková krypta je přístupná veřejnosti, a nachází se v hloubce čtyři až pět metrů pod terénem. 

František z Assissi si zaslouží malou poznámku 

Tento budoucí svatý (*1182—†1226) pocházel ze zámožné rodiny, patřil mezi tzv. zlatou mládež, ale během nemoci měl údajně zjevení a rozhodl se žít v chudobě. Vykonal pouť do Říma, kde ho však zaskočilo, když viděl na jedné straně obrovské bohatství církve a na straně druhé velkou chudobu „obyčejných“ lidí. Od té doby pomáhal potřebným a získával následovníky. 

Pivovar nemíval o zákazníky nouzi

Součástí komplexu byl kromě pekárny, jatek, stájí a seníků také pivovar se sladovnou, který stál na rohu dnešní Křižovnické a Platnéřské ulice, a o němž pocházejí první zmínky z doby před rokem 1378. Poddaní patřící křižovníkům měli zakázáno kupovat pěnivý mok od jiného výrobce, a pokud tento zákaz překročili, museli mnichům zaplatit pokutu ve výši částky, kterou za pivo zaplatili. Odbyt klášterního nápoje byl velký a zmínku si zaslouží i to, že právě zdejší mniši prý začali v druhé polovině 19. století jako první stáčet pivo do lahví se speciálním uzávěrem. Pivovar byl zrušen a následně zbořen v roce 1904.

Zvýšený a srovnaný terén 

Ve středověku se za vltavským ramenem, jímž proudila voda od Staroměstských či Mosteckých mlýnů pod prvním obloukem Karlova mostu až pod klášterní komplex, rozkládal Křižovnický ostrov (dnes z větší části zakrytý stavbami). Podle historika Jaroslava Vlčka (*1860—†1930) se v průběhu let postupně zvyšoval terén náměstí v důsledku náplav z povodní i z navážek, které měly zvýšit břeh a tím redukovat dopady povodní. Dnešní navýšení o oněch čtyř až pět metrů získal terén v letech 1847 až 1848. Došlo k tomu díky překlenutí zmíněného vltavského ramene, čímž se náměstí zároveň rozšířilo, a pomocí navezené zeminy se terén srovnal do dnešní podoby. Bradáč byl tehdy přemístěn na nově vytvořenou nábřežní zeď na severní straně náměstí. 

Bronzová třešinka na dortu a barikády

Toto označení patří bronzové soše Karla IV. (8), která ozdobila upravený terén Křižovnického náměstí.

Výběr jejího sochaře trval dlouho, a skončil rozhodnutím, že čeští umělci jsou na takové významné dílo pouze průměrní, a proto byl osloven mladý německý sochař Ernst Julius Hähnel, který právě dokončoval stylem podobnou, leč trochu jednodušší sochu Ludwiga van Beethovena, odhalenou roku 1844 v Bonnu. 

Podstavec císařovy sochy je ozdoben alegorickými sochami čtyř fakult (teologické, právnické, filozofické a lékařské) a postavami významných mužů králova dvora. Je tu například první arcibiskup a první kancléř univerzity Arnošt z Pardubic, jeho nástupce Jan Očko z Vlašimě a zřejmě Beneš z Kolovrat, jeden z rytířů, který provázel nastávajícího Karla IV. roku 1355 k císařské korunovaci do Říma, a při povstání v Pise mu zachránil život. Nechybí samozřejmě Matyáš z Arrasu, první stavitel pražské katedrály, který drží v levé ruce model svatostánku. Dominující císař je tu zachycen v nadživotní velikosti o výšce 3,8 metru, jak v pravé ruce drží zakládací listinu „své“ vysoké školy. 

Pomník přišel na 60 000 zlatých získaných většinou z veřejných sbírek, měl být odhalen v září roku 1848, ovšem došlo k tomu v říjnu, neboť kvůli vídeňskému povstání byly oslavy založení univerzity odloženy. Pomník proto zůstal zakryt látkovým přehozem a bedněním, ale někteří Pražané ho mohli vidět již na podzim osmačtyřicátého roku, kdy prý listopadová bouře strhla látku i bednění. Oficiální odhalení pomníku Otce vlasti se konalo teprve v roce 1849. Právě v tomto revolučním roce se Křižovnické náměstí proslavilo svými barikádami. Jedna vznikla přímo u Staroměstské mostecké věže, protože byla nejblíže malostranskému ležení Windischgrätzových vojáků. S touto barikádou souvisí legenda o „pražské amazonce“ neboli o statečné bojovnici, která prý s praporem v ruce stála na vrcholu barikády a mocným hlasem vybízela k boji, byť možná ve skutečnosti byla především ošetřovatelkou raněných.