Jak Křižovnické náměstí měnilo podobu – 1. část
Současné umístění viničního sloupu (Foto: Miloslav Čech)

Tento malý ryneček patří k nejznámějším místům v Praze, a my si o něm řekneme i detaily, které se obvykle do bedekrů nedostávají. Učaroval i Josefu Sudkovi, který ho nafotil kolem poledne ve stylu stín kontra slunce, a nacisté ho chtěli zbavit dopravního hluku podjezdem.

Nejprve se představí jižní a západní strana náměstí

Dům čp. 194/1 U Krále Šalamouna (1) byl původně nárožní, a podél jeho východní zdi vedla ulice. Ovšem zřejmě počátkem 18. století se „protáhl“ do šířky a spojil se s Colloredo-Mansfeldským palácem v Karlově ulici čp. 189/2, v němž existoval průjezd na dnešní Smetanovo nábřeží. Při přestavbě domu U Krále Šalamouna, provedené v letech 1839—1840, v něm vznikl dnešní průjezd pro dopravu, doplněný ve 20. století souběžným průchodem pro pěší (máme-li Národní divadlo za zády, nachází se vlevo od silnice). Za první republiky průchod končil těsně za domem čp. 194/1, protože tehdy nemohl být tímto domem proražen až na Křižovnické náměstí kvůli vnitřnímu schodišti. K prodloužení průchodu došlo teprve po druhé světové válce. 

Mapka Jiřího Filípka, přetažená z mojí knihy Pražská okénka, zachycuje změny, které nastávaly během minulých staletí na Mostním náměstí či Mostním plácku, jehož současný název se užívá od roku 1870. 1 – čp. 194/1 2 – čp. 193/2 3a – umístění viničného sloupu v letech 1676—1778  3b — umístění viničního sloupu v letech 1778—1847  3c – umístění viničního sloupu v letech 1847 dodnes 4a – první umístění koše pro nepoctivé pekaře 4b – druhé umístění koše pro nepoctivé pekaře 5 – Staroměstská mostecká věž 6 – původně domek k vybírání mýta a později strážnice 7 – křižovnický klášter s kostelem a špitálem 8 – socha Karla IV.
Mapka Jiřího Filípka, přetažená z mojí knihy Pražská okénka, zachycuje změny, které nastávaly během minulých staletí na Mostním náměstí či Mostním plácku, jehož současný název se užívá od roku 1870.
1 – čp. 194/1
2 – čp. 193/2
3a – umístění viničného sloupu v letech 1676—1778
3b — umístění viničního sloupu v letech 1778—1847
3c – umístění viničního sloupu v letech 1847 dodnes
4a – první umístění koše pro nepoctivé pekaře
4b – druhé umístění koše pro nepoctivé pekaře
5 – Staroměstská mostecká věž
6 – původně domek k vybírání mýta a později strážnice
7 – křižovnický klášter s kostelem a špitálem
8 – socha Karla IV.

Na místě sousedního renesančního domu čp. 193/2 (2) stával v době Karla IV. snad od roku 1358 celní a mýtný domek, kde se vybíralo clo a mostní mýto. Rudolf II. dal místo něj postavit nádherný dům pro celnici a perkmistrovský úřad, jehož úředníci měli na starosti správu pražských vinic. (Tento úřad vybíral vhodné pozemky pro vinohrady, právně řešil trestné činy související s vinicemi, vedl viniční pozemkové knihy a dbal o to, aby vinice nebyly nahrazovány poli.) V první polovině 19. století přešel objekt do soukromých rukou, a při přestavbě v letech 1840—1841 byly sneseny jeho renesanční štíty a přibylo patro, což odborníci označili za necitlivý zákrok. Jediné, co dnes připomíná původní poslání objektu, je císařský orel umístěný na nároží.

Před tímto domem stával v letech 1676—1778 první pískovcový viničný sloup (3a), o němž je známo, kde stál a jak vypadal. (Podle historiků tu nepochybně stál takovýto sloup již dříve, ale nemají o něm spolehlivé informace a neznají ani jeho podobu.) Vyšel z dílny Jana Jiřího Bendla, měl výzdobu v podobě obtáčející se vinné révy a byl zakončený sochou patrona vinařů knížete Václava I., který prý sám révu pěstoval. 

Jelikož sloup byl umístěn „přímo v ose vjezdu na Karlův most Staroměstskou mosteckou věží“ a tudíž překážel dopravě, byl roku 1778 přemístěn (3b) ke strážnici (6). A když se roku 1847 začalo náměstí upravovat pro oslavy pětistého výročí založení Univerzity Karlovy, byla strážnice zbořena a viničný sloup se stěhoval potřetí (aby udělaly místo soše Karla IV., k níž se vrátíme 4. listopadu). Tentokráte se sloup usadil na roh kostela sv. Františka z Assisi (viz níže), kde ho vidíme dodnes (3c). Sloup byl několikrát opravován, mj. i roku 1937, kdy do něj narazil automobil a v podstavci se kvůli tomu objevily nebezpečné trhliny.

Současné umístění viničního sloupu (Foto: Miloslav Čech)
Současné umístění viničního sloupu (Foto: Miloslav Čech)

Vpravo od domu čp. 193/2 (při pohledu z náměstí) býval podle Ruthovy kroniky umístěn koš (4a), určený k máchání nepoctivých pekařů. Byl zavěšen na silných provazech, nepoctivec do něj musel usednout, a byl několikrát ponořen až po krk do vody; někdy v něm pouze seděl na suchu, ovšem v části dne, kdy ho mohlo vidět co nejvíce lidí. Během bojů se Švédy v roce 1648 koš zmizel, roku 1684 se navrátil na stejné místo, ale když ho jednou v noci odnesl údajně jakýsi pekař, byl nový koš umístěn o kousek dál (4b), blíže vojenské strážnice (6; původně mýtného domku). Roku 1688 byl na prosby pekařů odstraněn, jenže po pěti letech se na toto střežené stanoviště vrátil. Tehdy si v něm jako první poseděl půl hodiny pekař Kadleček, jenž prodával chléb za šest krejcarů, který byl však téměř o čtyřicet dekagramů lehčí, než měl podle předpisů být. Roku 1861 časopis Lumír však ocitoval vzpomínky pamětníka, podle nějž „pouze toliko chudí mistři pekařští takovou šerednou hrou trestáni byli; bohatí věděli, jak se ochrániti“. Zmíněný „veliký koš u mostu Pražského“ byl odstraněn roku 1786.

Staroměstská gotická mostecká věž (5) je dílem Petra Parléře a jeho huti, stojí nikoli na břehu řeky, nýbrž na prvním pilíři dnešního Karlova mostu, a byla zřejmě dokončena před rokem 1380, tedy za Václava IV. Postavena je z pískovcových kvádrů, střecha byla původně pokryta leštěným zlatým plechem, aby upoutávala již z dálky pozornost, a podobně byly „rozzářeny“ zejména pláště jejích soch. Dnes je pokryta břidlicovými pláty. Lomený, osm metrů vysoký oblouk brány, jímž procházely korunovační průvody, bylo v minulosti možno uzavírat spuštěním železné mříže ovládané z malé tmavé strážnice nacházející v prvním patře věže. V druhém patře byla podle Ruthovy kroniky světlá místnost, kde „strádali“ krátkodobě synkové měšťanských rodin, kteří prohýřili peníze při kartách či hře v kostky, a jejichž otcové už neměli chuť za ně dluhy platit, takže si je museli odsedět. 

Detaily výzdoby věže najdete v četné literatuře, a my si proto jen stručně připomeneme, že věž si zachovala v podstatě původní podobu, i když byla několikrát poničena. Roku 1684 zničili Švédové její západní stranu, kterou do té doby zdobila socha sedící madony, vedle níž klečel z jedné strany Karel IV., a z druhé některá z jeho manželek. Věž chránili studenti pražské univerzity spolu třiceti profesory, a těm, kteří přitom padli, byla roku 1862 odhalena uvnitř Klementina socha zvaná „Pražský student“. Podle historika umění profesora Františka Dvořáka (jemuž přátelé říkali „české kultury hořák“; 1920—†2015) se Karlův most stal díky věžím na staroměstské i malostranské straně dobře chráněnou pevností. V letech 1621 až 1631 byly na ochozu oné staroměstské věže vystaveny hlavy dvanácti vzbouřenců popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Šest jich bylo pro výstrahu umístěno směrem ke Klementinu, a dalších šest na Malou Stranu. Kat Mydlář je „v putnách s holomky svými vnesl a to vše železnými pruty nebo klamry (skobami – pozn. aut.) dobře, aby žádná dolů nespadla, opatřil“. Přesto roku 1624 jedna hlava spadla na zem snad kvůli silnému vichru, ale byla vrácena zpět na ochoz. Jako první byla sňata a předána rodině lebka Jáchyma Ondřeje Šlika. Ostatní sejmuli jak známo 30. listopadu roku 1631 čeští exulanti, kteří přišli do Prahy se Sasy a pohřbili je neznámo kam.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.