Grand hotel Karla Šroubka – ráj pro gurmány
Hotel arcivévody Štěpána. Kresba Karla Benetky byla přetažena se souhlasem nakladatelství Euromedia z 2. dílu mojí knihy „Netradiční procházky Prahou“.

Grand hotel Evropa zahrnuje dva domy, z nichž jeden, z roku 1872, má průčelí orientované do vnitrobloku, a druhý „hledí“ na náměstí. Z nich vznikla v letech 1903—1905 po řadě stavebních úprav jedna z nejvýznamnějších evropských secesních hotelových staveb nazvaná U Arcivévody Štěpána. 

Výjimečně slavná éra začala roku 1924

Hoteliér Karel Šroubek (Kresba: Jiří Filípek)
Hoteliér Karel Šroubek (Kresba: Jiří Filípek)

Tehdy totiž hotel zakoupil a přejmenoval Karel Šroubek (*1880—†1955) a předvedl se jako Mistr-hoteliér, který právem razil slogan: „Dlíti v Praze a nenavštíviti grandhotel Šroubek – nebýti v Praze vůbec“; kromě toho razil heslo: „my hostu – on nám“. Uplatnil zde v plné míře zkušenosti z doby, kdy se z číšníka vypracovával na majitele několika luxusních podniků. 

Nejenže měl vlastní dodavatele kvalitních surovin, ale zaváděl i novoty, k nimž patřilo nahrazování houskových knedlíků noky a bramborovými i špekovými knedlíky. Věnoval také pozornost např. výzdobě sálů pro sváteční hostiny, a od personálu i učňů, jichž míval až 30, vyžadoval úsměvy a „uctivé zdravení“

Hotel arcivévody Štěpána (Kresba: Jiří Filípek)
Hotel arcivévody Štěpána. Kresba Karla Benetky byla přetažena se souhlasem nakladatelství Euromedia z 2. dílu mojí knihy „Netradiční procházky Prahou“.

Štědrovečerní překvapení a během roku grundle

Nevím, zda ono překvapení chystal K. Šroubek každý rok, nebo pouze někdy, ale bylo vskutku nevídané. Jednak dal prostřít každý stůl v jiné barvě, a jednak požádal manželky svých zaměstnanců, aby pro onen sváteční večer zapůjčily restauraci své sváteční servisy. Toto nádobí myla sama paní Šroubková, aby se žádný kousek nerozbil.

Co se grundlí týče, Šroubkovi kuchaři připravovali pouze mřenky (viz díl o grundlích ze 4. 6.) a postupovali při tom poněkud noblesněji než obyčejné hospody. Nejprve rybky nařízli pod krčkem, vyjmuli opatrně vnitřnosti, tělíčko omyli a osušili. Osolené je osmažili v trojobalu, nechali tuk trochu okapat, na talíři přelili mřenky přepuštěným máslem, a servírovali je s kouskem citronu a s nastrouhaným malínským křenem. 

Krása i na pohled a pár perliček

Za zmínku stojí fasáda hotelu. Pětipatrové secesní průčelí s podkrovím je trojdílné, vrcholí půlkruhovým štítem ozdobeným rostlinnými motivy, na jehož vrcholu bylo (a po rekonstrukci znovu bude) zlaté sousoší nesoucí svítilnu ve tvaru globusu, které představuje symbol Evropy. Sousoší bylo původně vyrobeno ze zinkového plechu, ale při rekonstrukci v 70. letech minulého století bylo odlito z bronzu. Zajímavé jsou rovněž nejen různé rostlinné a geometrické motivy, ale i rozdílně velká a jinak členěná okna.

První perlička se týká vyhlídkové terasové otáčivé restaurace na Petříně, jejíž postavení inicioval roku 1931. Chtěl ji nazývat „Panorama“, měly se v ní nacházet jídelny, čítárny, herny i taneční parkety, ovšem její pýchou měla být prosklená rotunda s restaurantem, otáčející se kolem osy, aby se hosté mohli kochat vyhlídkou na Prahu. Do interiéru se měly vejít 2 tisíce osob a na terasy 3 tisíce. Z realizace však z řady různých důvodů sešlo.

Roku 1935 vydal Mistr kuchařku „Jak se vaří u Šroubka“ obsahující 169 receptů, a v únoru roku 1936 zakoupil Šroubkovu hotelovou restauraci Jaroslav Vašata (k němuž se vrátíme v některém z dalších Pražských okének.) Před 2. světovou válkou tu sídlil britský obchodník Nicholas Winton, a řídil odtud záchranu židovských dětí.

Otáčivá restaurace na Petříně, která nebyla postavena (Kresba: Jiří Filípek)
Takto vypadal hotel Evropa před současnou
rekonstrukcí (Foto: Miloslav Čech)
Otáčivá restaurace na Petříně, která nebyla postavena (Kresba: Jiří Filípek)
Otáčivá restaurace na Petříně, která nebyla postavena (Kresba: Jiří Filípek)

Hotel byl v roce 1951 znárodněn, začal pochopitelně chátrat, ale naštěstí díky nový majitelům „vstává z popele“. Za zmínku stojí, že bohatě dekorované hotelové interiéry posloužily filmařům, ať už jako inspirace pro filmovou restauraci na Titanicu, nebo si přímo zahrály mj. v americkém filmu „Mission: Impossible“ nebo v českém filmu „Muži v naději“.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.