O tomto českém elektrotechnikovi jsme mluvili 30. července v souvislosti s jeho první elektrickou tramvají, a dnes se podíváme na tři méně známé zajímavosti s ním spojené.
V Praze se málem utopil
Mohla za to Pavlínka Štulíková, kterou poznal v tanečních hodinách u slavného mistra Karla Linka, které si platil z kondic. Zalíbení bylo vzájemné, a proto dovolila, aby ji a její kamarádku provázel k domu u Šítkovských mlýnů, kde dívky bydlely v podnájmu v době, kdy se učily v jednom salonu šít.
František si proto jednoho dne najal loďku, projížděl se v blízkosti onoho domu a s pohledem upřeným k pavlači doufal, že Pavlínku zahlédne. Po chvíli se na něj skutečně začala z pavlače mile usmívat, on se na ni zadíval, vestoje postrkoval lodičku tyčí, zapomněl, jak nejistou půdu má pod nohama, takže se dostal do proudu, „jímž voda vyráží zpět od mlýna“.
Loďka se otočila, narazila přídí do piloty zaražené do dna náhonu, zamilovaný nešika spadl střemhlav do vody a zmizel pod hladinou. Po letech na to vzpomínal takto: „Pamatuji se, že jsem měl ve vodě otevřené oči. Zůstal jsem klidný, neměl jsem strachu. Bylo to hluboké, plovat jsem neuměl, ale vrtěl jsem sebou. Viděl jsem světlo, voda byla žlutá, stále světlejší (…). No, teď už lezu ven! to jsem se blížil k povrchu.“ Když se vynořil na hladinu, Pavlínka dosud ztuhlá leknutím se s úlevou pohnula a za chvíli ochotně asistovala paní bytné, která zahájila Františkovo „velké sušení“.
Reálku předčasně ukončil, ale nikoli kvůli školnému či taxe za maturitu
Nižší reálku studoval v Klatovech, ale protože tam nebyl otevřen její 3. ročník, musel do něj nastoupit roku 1861 v Praze. Docházel do Karmelitské čp. 528/7, kvůli „slabé“ němčině ho musel opakovat, a po prázdninách roku 1863 přestoupil do 1. ročníku tříleté vyšší reálky v Panské čp. 892/3, která jako první a jediná v Českém království vedla výuku v českém jazyce.
Ovšem 13. prosince 1865 student František Křižík v předstihu oznámil, že vyšší reálku po novém roce opustí, aniž by ukončil třetí ročník. Obvykle se dočítáme, že neměl na školné (které však činilo ročně pouze 2 zl. 10 kr., což byla cena vykrmené husy) či že maturitu nesložil jen proto, že neměl na zaplacení příslušné taxy (ve skutečnosti byla zkouška dospělosti na těchto vzdělávacích zařízeních zavedena teprve od roku 1869).
Skutečným důvodem tohoto rozhodnutí byla jeho nespokojenost s učebními osnovami, které mu nenabízely žádné informace o oné síle, která ho čím dál víc zajímala – o elektřině.
Tento selfmademan si zaslouží obdiv a úctu jak za svoji cílevědomost a houževnatost, tak za to, že oprávněně odmítal tvrzení některých tehdejších „odborníků“ tvrdících, že elektrické světlo je zbytečně drahé. Navíc nečekal coby velký šéf ve své pracovně, až mu projekty přinesou podřízení a on se pod ně pouze podepíše. O jeho profesionalitě svědčí fakt, že mnohá vozidla, na nichž se „podepsal“, jsou schopna jezdit i po více než sto letech – což platí pro pražské historické tramvaje i pro motorový vůz Elinka z Křižíkovy elektrické dráhy Tábor-Bechyně. Vytknout mu lze jediné: že holdoval neperspektivnímu stejnosměrnému proudu – v čemž si ovšem notoval s T. A. Edisonem.
Křižík byl průkopníkem „zázraku“ zvaného soustavná elektrizace
V tomto případě šlo o to, že dosavadní nekoordinované zavádění elektrického proudu vystřídala elektrizace centrálně respektive státem řízená.
Dne 22. července roku 1919 vyšel nesmírně významný Zákon číslo 438 Sb., který našim předkům převrátil život. Zákon je obsažen na stranách 99—119 knížky malého formátu „Předpisy a normálie ESČ“, a zajistil, že elektřina se bude získávat ze všech přírodních zdrojů, a že této grandiózní akce se zúčastní všechny větší elektrárny pospojované do velkých tzv. elektrárenských podniků všeužitečných (EPV). Ty měl financovat stát, země, okresy, obce, družstva a soukromníci, a jejich povinností bylo zásobovat elektrickou energií přidělené území, a využívat k tomu jak stávající, tak nově budované elektrárny.
O tom, jak grandiózní akcí byla elektrizace země, svědčí fakt, že jako poslední československá obec Zlatá Baňa na Prešovsku byla připojena teprve 6. září 1960.
