Řeč bude o generálu Maurici Pellém (*1863—†1924), který pocházel z francouzské vojenské rodiny a sám udělal v armádě skvělou kariéru. Do pražské historie vstoupil roku 1919.

Vrchní velitel československé armády

Díky svým vynikajícím organizačním schopnostem byl po dohodě s naší vládou jmenován do čela francouzské vojenské mise v Československu, jejímž posláním byla reorganizace armády. Ta byla tehdy tvořena mnoha nesourodými celky, které řešily problémy v různých oblastech země: v pohraničí postupovaly proti českým Němcům, na Těšínsku proti Polákům a na Slovensku proti Maďarům. 

Pan generál přijel do Prahy 13. února 1919, o čtyři dny později se stal náčelníkem Hlavního štábu branné moci, a poté ho prezident Masaryk jmenoval na období od června do října 1919 vrchním velitelem československé armády. Poté byl až do následujícího roku náčelníkem československého generálního štábu. 

Našel lásku díky Zdence Braunerové

Tuto svéráznou umělkyni, nosící jako jedna z prvních našich žen dlouhé kalhoty, poznal generál Pellé roku 1920, kdy v dubnu spolu s ním organizovala výstavu československého lidového umění v Grand Palais v Paříži, kde představila lidové krajky a textilie z Moravy a ze Slovenska. 

A když ji zanedlouho navštívil v jejím roztockém ateliéru, setkal se tam s její krásnou neteří Jarmilou Braunerovou. 

Ženichova nedokonalá čeština nevěstě nevadila

Generál se do ní zamiloval až po uši. Musel sice pracovně odjet načas znovu do zahraničí, ale do Prahy se vrátil 23. dubna 1921, aby se s Járou oženil. Řekla mu své ano, a nevadilo jí, že byla o třicet let mladší než on, a že jeho čeština, jíž se kvůli ní začal učit, měla k perfektnosti daleko.

O tom, že náš jazyk skutečně zvládal nedokonale, svědčí úryvek z jednoho dopisu, který jí poslal; napsal:

„Litovam upřímné, zarinko, že dnes zbratil jsem vaší laskavu navštívenu. Bohužel přišel jsem několika minuty pozdě a viděl jen vaší sestru ve svatojirske ulici. A nebudeme se hubičkovati do neděli!“ 

O rok později se manželům narodila ve vile v Dobřichovicích u Prahy dcerka Maryška, resp. Marishka. Novopečenému otci bylo 59 let.

Zradilo ho zdraví 

Bohužel dlouholeté pracovní vytížení mu způsobilo zdravotní problémy. V létě roku 1923 je řešil zdravotní dovolenou, od ledna 1924 byl 6 týdnů hospitalizován, a nakonec hledal pomoc v nemocnici sv. Anny v Toulonu. Zde však v březnu téhož roku zemřel; pohřben byl ve vojenské kapli pařížské Invalidovny.