Když si Pražané dávají schůzku „u koně“, je jasné, že se sejdou v horní části Václavského náměstí u slavného sousoší sv. Václava. Nejprve nabídnu zmínku o jeho předchůdci, a pak přidám informace o jeho následníkovi.

Socha první, stěhovavá

Stála od roku 1680 uprostřed rynku, zhotovil ji z kamene Jan Jiří Bendl (*?1610—†1680), a v polovině 19. století byla přestěhována o něco výše. Dne 12. června 1848 se u ní konala slavná sbratřovací mše, která byla první politickou událostí zachycenou fotografickým aparátem.

Při následných úpravách náměstí byla roku 1879 převezena do obecního skladiště, a pak se přesunula do vyšehradských, tehdy neveřejných Svatováclavských sadů, které byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1950. Dnes najdeme na Vyšehradě kopii od sochaře J. Nováka, zatímco originál je uložen v lapidáriu Národního muzea.

Socha druhá, kterou umístila štědrost Josefa Hlávky

Druhá, bronzová socha českého patrona, kterou si objednalo ministerstvo kultury a vyučování, měla stát přímo před vchodem do Národního muzea, a to na rampě schodiště. Proti tomu však vystoupil známý mecenáš a stavitel Josef Hlávka (*1831—†1908), který žádal, aby nezakrývala muzejní budova a vztyčila se na dnešním místě. Svůj požadavek podpořil 15 000 zlatých z vlastní kapsy. 

Zadání prý bylo šité na míru Josefu Václavu Myslbekovi (*1845—†1922). Ten dosud nikdy nedělal sochu koně, a tak si vyžádal jako model černého hřebce Arda zapůjčeného ze státního hřebčince, jehož do ateliéru přiváděli vojáci. Tento koňský dobrák tu trpělivě pózoval prý asi půldruhého roku, ale výsledné sousoší se Pražanům příliš nelíbilo; Mikoláš Aleš prý dokonce prohlásil, že na koni sedí nikoli svatý Václav, nýbrž ritmajstr.

Pár „koňských“ perliček

Myslbekův dutý kůň stojí na dvou opěrných bodech, z nichž jeden je v jeho pravé zadní a druhý v levé přední noze, a ohon má svázaný do zvláštního uzlu. 

Podle koňáků se tato úprava dodnes používá na parkurech či drezurách jako módní doplněk, byť to pro koně není praktické, protože nemohou odhánět mouchy. Uzel vznikne tak, že ohon se v půlce délky ohne, omotá se kolem konce poměrně dlouhého kořene ocasu, což je jeho pevná část tvořená zbytkem páteře, a sváže se provázkem či stužkou.