Dvě kostelní zajímavosti
Výše uvedené tvrzení dokazuje fotografie zhotovená před několika týdny. (Foto: Miloslav Čech)

Jelikož v pasáži o Loretánském náměstí, která vyšla v Pražském okénku 2. září tohoto roku, již nezbylo místo na detaily o kapucínském kostele Panny Marie Andělské, nabízím je dnes. K tomu přidávám zajímavosti o málo připomínané chodbě související s hradní bazilikou sv. Jiří.

Kapucíni přišli „bosí a bradatí“

Jejich hlavním úkolem bylo po příchodu do Prahy stát se protivníky husitského „kacířství“. Položení základního kamene pro kostel (i pro konvent) se odehrálo 23. května 1600 a jako první prý byl postaven kostel, vysvěcený již 16. června 1602. Stavba proběhla díky příspěvkům šlechty v letech 1600—1602, a protože kostelík byl podle profesora Rutha původně „prostý a chudý“, následovalo po roce 1663 jeho rozšíření. 

„Zázračná“ socha a „zlé“ zvony

Podle legendy byla ze sochařské výzdoby tohoto kostela nejvýznamnější socha P. Marie pocházející z Rottenburgu na Neckaru ve Falci. Tam ji prý kalvinisti vhodili do ohně, ale když ji po dvanácti hodinách vyjmuli, zjistili, že je neporušená. 

Oněmi „zlými“ zvony byly míněny ty, jimiž se kapucíni svolávali třikrát denně k modlitbám. Rušily při bádání Tychona Brahe (nepřítele kapucínů), který měl pracovnu „v nedalekém observatoriu“. Stěžoval si na to Rudolfu II., jemuž „namlouval, že kapucíni stojí o jeho život“. Císař prý roku 1600 skutečně vydal příkaz, aby kapucíni byli vyhnání z Prahy, ale nakonec od toho upustil. 

Cíl dělostřelců a stavební zásahy

Kostel Panny Marie Andělské se stal cílem dělostřelců, a to v letech 1741—1742 francouzských, a v roce 1757 pruských. Vystřelené kule byly zazděné do kostelní fasády, a jsou tam dodnes.

Výše uvedené tvrzení dokazuje fotografie zhotovená před několika týdny. (Foto: Miloslav Čech)
Výše uvedené tvrzení dokazuje fotografie zhotovená před několika týdny. (Foto: Miloslav Čech)

Roku 1769 dostal kostel novou kamennou dlažbu, nad vchodem přibyla vestavba nové kruchty a průčelní okna byla rozšířena. Po tomto období se sice objevil dekret, podle nějž měl být kostel (i klášter) zrušen, ale k tomu nedošlo; snížil se pouze počet mnichů. Av roce 1794 naopak došlo k opravě obou zmíněných budov; kromě dalších menších oprav se dočkaly v letech 1909 až 1911 velké rekonstrukce interiéry i fasády 

Takto vypadal kostel Panny Marie Andělské počátkem 20. století. (Kresba: Jiří Filípek)
Takto vypadal kostel Panny Marie Andělské počátkem 20. století. (Kresba: Jiří Filípek)

V roce 1944 si budovy „pronajalo“ velitelství SS, které v nich zřídilo věznici, po 2. světové války byl proměněn v internační tábor, a mniši se sem mohli vrátit teprve po opravách v letech 1946 a 1947. Jenže v roce 1950 se museli vystěhovat, neboť tehdejším vládcům „překáželi ve vladaření“; zpět se vrátili teprve roku 1990. 

Na hradní bazilice sv. Jiří nechyběla Eva s Adamem

Tuto naši druhou kostelní zajímavost založil roku 915 nedaleko svého sídla na Pražském hradě přemyslovský kníže Vratislav I. (915—921). Zpočátku v ní měla být pohřbívána česká knížata a po zřízení pražského biskupství, tedy po roce 973, se měla stát biskupským kostelem. Její původní vzhled historici neznají, ale byla výjimečná už tím, že zatímco ostatní budovy hradčanského sídla byly dřevěné, ona byla postavena z kamene. Jak bývalo obvyklé, měla nestejně široké věže: užší, severní, se nazývala Eva, a jižní širší nesla jméno Adam (který prý měl Evu chránit před sluncem).

(U baziliky si postavily benediktinky klášter, který byl zřejmě do 12. století dřevěný.) 

Zapomenutá chodba

Málo je známo, že svatojiřský komplex byl spojen s bazilikou sv. Víta dlouhou chodbou zvanou via longa (dlouhá cesta). Na délku měřila 80 metrů, její šířka byla 5 metrů, byla zděná a krytá, a uvnitř ji zdobily fresky. Na několika místech ji přehrazovaly příčky, jejichž účel historici neznají. Severně od této chodby stálo při klášterním areálu do přelomu 12. a 13. století několik podlouhlých dřevěných staveb. V nich se podle některých pramenů zřejmě připravovala malta a opracovávaly se kvádříky na opravy nebo novou výstavbu po požáru Pražského hradu v roce 1142, podle jiných šlo o domky s dílnou kováře. 

Chodba shořela pravděpodobně v roce 1249, kdy na Pražský hrad zaútočil Václav I., protože panovnické sídlo neoprávněně okupoval jeho syn, budoucí Přemysl II. Otakar. 

Via longa už nebyla obnovena.

Takto vypadala via longa. (Kresba: Jiří Filípek)
Takto vypadala via longa. (Kresba: Jiří Filípek)

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.