Snad každý, kdo se ocitne na Staroměstském náměstí, všimne si na jeho jižní straně u vchodu do Celetné ulice dominantního a krásného domu čp. 552/16 zvaného Storchův či v současné době Štorchův. A díky zářící dvojjazyčné pamětní desce obvykle nepřehlédne ani dům čp. 551/17, kam chodíval rád na dýchánky Albert Einstein.

Stručná historie Storchova domu

Jeho předchůdce pocházel z 15. století, byl barokně přestavěný a nazýval se nejprve U Černých dveří a později U Kamenné Panny Marie. Roku 1851 ho zakoupil vyučený tiskař Alexandr Storch st. (*1816 – †1892) poté, co se oženil s Marií Tomáškovou (*?—†1878). Stal se pražským měšťanem a v onom domě začínal s malým knihkupectvím, k němuž později připojil i nakladatelství, prodávající a vydávající české knihy. 

Roku 1890 převzal rodinnou firmu jeho syn Alexandr jr. (*1851—†1901), který v letech 1896—1897 nechal postavit dům dnešní. Ten během Pražského povstání vyhořel a měl poničenou fasádu. 

Kromě obnovy provedené v roce 1948 následovaly další úpravy v letech 1972, 1986–1987 a 1993. Bohužel – už řadu let si zde knihy nekoupíme.

Arkýř s čápem

Podoba fasády tohoto staroměstského krasavce je skutečně výjimečná. 

Původní projekt neogotického domu byl přepracován, protože při bourání domu U Černých dveří byl nalezen pod barokní úpravou krásný gotický arkýř. Jeho kopie doplněná novými prvky se stala nepřehlédnutelnou dominantou průčelí novostavby, zatímco staré kameny z ní byly využity při budování sklepa. Na arkýři přibylo ozdobné zábradlí neboli balustráda, objevila se stříška, a nová byla i výzdoba, symbolizující tiskařské řemeslo či reliéfy vycházející z bajky o čápovi a lišce, u nichž jsou data zahájení a dokončení novostavby. Bajka o čápovi byla zvolena s ohledem na příjmení majitelů firmy: čáp se německy řekne der Storch. 

Nechybí tu ani dodatečně doplněné sdělení na pásce oddělující horní patro od středové části, podle nějž musel být dům rekonstruován v roce 1948.

Malířská výzdoba

Je známo, že malířská výzdoba fasády vznikla podle kartonů Mikoláše Alše, a na dům ji přenesl Láďa Novák. Malíř a kreslíř to zdůvodňoval tím, že není pavouk, aby lezl po zdi, ale podle některých pramenů ve skutečnosti nesnášel výšky a na lešení by se mu točila hlava. 

Přízemní část domu zdobí vlevo (při pohledu z náměstí) tiskař a vpravo píšící mnich, a mezi nimi je název firmy, stejný jako nad portálem domu se vstupní kovanou mříží.

Mezi okny 1. patra najdeme městský znak s nápisem PRAGA RB (Regnum bohemiae neboli Království české), a mezi prvním a druhým patrem je výčet aktivit Storcha mladšího – „antikvariát, knihkupectví a nakladatelství“.

Svatý Václav 

Samozřejmě nejvíce pozornosti na sebe přitahuje dominantní postava sv. Václava na koni, jehož prosadil M. Aleš, zatímco architekt stavby Friedrich Ohmann navrhoval sv. Kryštofa (patrona poutníků, lidí na cestách a řidičů). Poblíže koňských kopyt je svatováclavská orlice a pod oknem vpravo ji doplňuje český lev. Ovšem sv. Václav na fasádě se mírně liší od toho, kterého na kartony předkreslil M. Aleš. Podle P. Šámala a A. Rymareva má jezdec praporec v levé ruce a v pravé drží meč, zatímco autor kartonu dal světci prapor do pravačky a do levačky mu vložil štít. Přidaná je také boží ruka na hlavou sv. Václava. Vpravo je keř vinné révy, která vyrůstá „z kamenitého podloží, s ještěrem ve spodní části“, což mělo být symbolem „těžkého údělu českého národa, o jehož zánik usiluje nepřítel.“ Jméno autora kartonu vidíme na pásce vpravo od českého lva a nad ocasem ještěra.

O pár kroků dál nás přivítá dům U Kamenného beránka, jenž hostil A. Einsteina

Dům byl rovněž „pamětníkem“, takže procházel různými úpravami, a v roce 1945 ho také postihl požár, po němž musely být upraveny interiéry. Na jeho široký portál dosedá arkýř, za pozornost stojí propracované pilířové hlavice, a mezi okny 1. a 2. patra lze vidět renesanční reliéf domovního znamení se ženou a s beránkem. Ten má pouze jeden roh, který dal domu druhý název U Bílého jednorožce. Bronzová pamětní deska s dvojjazyčným textem po pravé straně vstupu byla odhalena 14. března 1999 na počest Alberta Einsteina (*1879—†1955).

Pro Einsteina byl tento dům významný tím, že zde býval v letech 1911—1912 velmi rád hostem v salonu německy hovořící bojovnice za práva žen Berty Fantové (*1865—†1918), manželky významného pražského lékárníka, která pořádala proslulá úterní setkání. Einstein se tu vždy dobře bavil a ochotně hrál na housle.

Císařské pozvání 

Einsteina pozval do Prahy císař František Josef I., aby tu přednášel jako řádný profesor teoretické fyziky od dubna 1911 na německé části přírodovědecké fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity ve Viničné čp. 1594/7. Vědátorovi se do české metropole příliš nechtělo, neboť tu vládl antisemitismus, teoretická fyzika zde nebyla na příliš vysoké úrovni, a podle něj tu bylo také špatné ovzduší a nekvalitní voda, kterou musela jeho manželka před podáváním převářet. Přesto nabídku přijal. Na přestěhování dostal 2 000 K, přiznán mu byl roční plat 6 400 K s aktivním příplatkem 1 457 K, a za vedení dvouhodinového semináře dostával dalších 800 K. (Například kůň tehdy stál asi 200 K, minimální měsíční plat Čechů byl 100 K, příslušníci střední vrstvy pobírali za stejnou dobu 400—600 K, 1 l mléka stál 23 haléřů a 1 kg brambor 26 haléřů.)

Vědec přijel 16. dubna 1911 v doprovodu své první manželky Milevy, šestiletého Hanse Alberta a osmiměsíčního Eduarda. Pronajali si kdesi byt, ale počase se přestěhovali do dn. smíchovské Lesnické ulice čp. 1215/7, odkud vědec chodíval na univerzitu pěšky. 

Einstein rychle získal pověst podivína, neboť curyšská univerzita o něm poslala do Prahy následující slova: „Chová se k uklízečce stejně jako k profesorům, v jejichž přítomnosti často vybuchuje smíchem, který si přítomní mohou vyložit různým způsobem.“ A protože jak známo věnoval svému oblečení malou pozornost, stalo se, že když jednou vstoupil do jistého luxusního pražského hotelu, personál ho považoval za opraváře osvětlení.

Druhý vědcův pražský pobyt

Podruhé přijel Einstein do Prahy roku 1921, aby přednášel české veřejnosti poprvé po skončení 1. světové války o teorii relativity a zároveň vyjádřil svoji úctu k prezidentu T. G. Masarykovi (jehož navrhl na Nobelovu cenu míru). Tehdy ho ovšem doprovázela již jeho druhá žena, vzdálená a rozvedená sestřenice Elsa (*1876—†1936), kterou si po rozvodu s Milevou vzal roku 1919. 

U Fantů potkal Einstein snachu Berty Fantové – Johannu Fantovou (*1901—†1981), která se pro něj stala na patnáct posledních let jeho života nejdůležitější ženou. Když se s ní totiž znovu setkal roku 1940 v Princetonu rok poté, co emigrovala do USA, začali spolu žít, a ona zachytila posledních 18 měsíců jeho života v dosti podrobném deníku.