V době, kdy u nás byla nastolována knížata, se v této souvislosti v kronikách nic nepíše o jejich manželkách. Stolec byl totiž určen výhradně mužům, kteří na něj byli usazováni jako vládci-bojovníci; „dámský“ stolec neexistoval a kněžny dokonce ani nebývaly při nastolování manžela přítomny. Ačkoli byly nejvýše postavenými ženami, i ony mívaly oficiálně předurčenou pouze roli manželky a matky.

Zatímco z popisů korunovací českých králů si můžeme v pramenech vybírat, korunovace jejich manželek bývají okrajovým tématem zejména proto, že kronikáři je nepovažovali za významnou událost. Proto se na ně dnes podíváme trochu podrobněji.

Nedostatek informací o „dámské“ koruně

Před husitskými bouřemi byly manželky českých králů korunovány „dámskými“ korunami, ale detailní informace o jejich podobě se nedochovaly. Mnoho podrobných informací nemají historici ani o průběhu korunovací královen. Zmínku si v této souvislosti zaslouží slova arcibiskupa, která pronesl těsně před kladením koruny na hlavu: zatímco krále vyzýval, „aby přijal korunu království“, královna měla přijmout „korunu slávy“. Tu získala ovšem tím, že si ji král vzal za manželku, aby přivedla na svět následníka, resp. pro jistotu více synů. (Dcery bývaly pro krále spíše zklamáním, ale většinou je využil pro svoji sňatkovou politiku.)

Karlův korunovační „Řád na požehnání králové“

Tento řád, tvořící pasáž Korunovačního řádu českých králů, sice nedoplňuje informace o podobě a původu koruny pro královny, ale zachycuje průběh jejich korunovace. Začíná konstatováním, že „jakmile bude král korunován a rozkáže, aby byla požehnána a korunována ona, bude královna s rozpuštěnými vlasy a nepokrytou hlavou přivedena (…) před oltář. Královna před oltářem ulehne na zem a bude se modlit. (…) Královnina košile i šaty musí být zepředu i zezadu otevřeny až k pasu a pan arcibiskup ji musí pomazat svatým olejem na hlavě do podoby kříže, na hrudi i lopatkách“. Její „dámská“ koruna musí být nejprve – obdobně jako koruna krále – požehnána a posvěcena svěcenou vodou a okouřena kadidlem, a za modliteb usazena na královninu hlavu, „kterou budou šlechtici na hlavě ze všech stran přidržovat“ a takto královnu dovedou k trůnu. Poté obdrží „žezlo, jež je malé a má jinou podobu než žezlo královo“, jeden prst jí ozdobí „prsten víry“ chránící ji proti „všem kacířským špatnostem“, a arcibiskup jí vloží na hlavu korunu. Řád také konstatuje, že korunovace královny se musí vždy zúčastnit abatyše hradního kláštera sv. Jiří. 

Historici ovšem dodávají, že korunovační řád dodržel stoprocentně pouze Otec vlasti sám a jeho manželka Blanka z Valois. 

V dalších letech i stoletích byl průběh korunovací neustále inovován. 

Tři časové varianty korunovací královen

V době přemyslovské bývaly manželky korunovány společně se svým královským manželem (vyjma Judity, druhé choti krále Vladislava I., která zřejmě korunována nebyla) a společně byly korunovány i dva manželské páry za vlády Lucemburků: Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna plus autor korunovačního řádu Karel IV. a jeho první žena Blanka z Valois. Ovšem Blanka byla poslední takto korunovanou českou královnou. 

Druhou variantou byly korunovace, při nichž byla manželka korunována jeden den po svém manželovi a v pobělohorské době se tento časový odstup prodloužil na tři až šest dní. Ovšem tyto „posunuté“ korunovace královen byly mezi evropskými monarchiemi českým specifikem. 

Třetí varianta spočívala v tom, že královna byla korunována sama mnohdy i několik let po korunovaci manžela. K tomu docházelo v případě, že královna se provdala za muže, který byl již korunován třeba s předchozí manželkou či ještě než se oženil. 

První takovou korunovací byla 26. května 1303 korunovace Elišky Rejčky, druhé manželky Václava II., která byla korunována královnou českou a polskou. (Václav II. byl korunován českým králem spolu s první ženou Gutou 2. června 1297 a polským králem roku 1300.) Poslední samostatně korunovanou královnou byla 10. ledna 1616 Anna Tyrolská (manželka Matyáše II. Habsburského). 

„Samorostem“ se stal v souvislosti s korunovacemi Jan Lucemburský, který se nechal korunovat 7. února 1311 korunou přemyslovských králů, která podruhé posloužila roku 1337 (tedy o 26 let později) jeho druhé manželce královně Beatrix Bourbonské.

Korunovace královny Žofie

K nejpodrobnějším a věrohodným popisům korunovací českých královen patří ten, který pojednává o korunovaci druhé manželky Václava IV. – Žofii Bavorské, která si na ni musela počkat od sňatku dlouhých 11 let – do pondělí 15. března 1400. Václav na přípravu dohlížel, ale kvůli tomu, že mezi hosty měli být i příslušníci nenáviděné vysoké šlechty, se jí osobně nezúčastnil. Popis vyhotovil očitý svědek – staroměstský protonotář Jan z Weilburka, který ji vylíčil v pamětní Knize privilegií Starého Města pražského. 

Protože manželé tehdy sídlili na Králově dvoře u dnešního náměstí Republiky, vydal se odtud slavnostní korunovační průvod v ranních hodinách na Pražský hrad. Byly v něm zastoupeny řemeslnické cechy se svými praporci seřazené podle předepsaného pořadí (od pražských řezníků až po lazebníky), následovali staroměstští konšelé, královi příbuzní i církevní činitelé, a teprve za nimi kráčela pod baldachýnem čtyřiadvacetiletá prostovlasá královna Žofie. Na hlavě měla perlový věnec, obuta byla do sandálů a oděna byla do splývavého šatu s pozlacenou kápí. 

Za královnou šli tři šlechtici, nesoucí její insignie i korunovační kříž, a průvod uzavírali zástupci předních českých šlechtických rodů. 

Všichni zamířili do vysvěceného kněžiště rozestavěné svatovítské katedrály, kde byla královna ve vyčleněné kapli za pomoci dam ustrojena do korunovačního roucha upraveného tak, aby ji mohl arcibiskup pomazat nejen na hlavě (čele) a na rukou, ale i na zádech a hrudi. 

Po skončení obřadu se všichni přesunuli na hostinu do královského hradního paláce.

Novověk přidal práci abatyším

V novověku se česká královna nejprve musela v doprovodu dvorních dam odebrat do králových komnat, aby se připojil k manželčinu korunovačnímu průvodu. Ona kráčela prostovlasá pod baldachýnem a na poduškách byly neseny její korunovační klenoty. U vchodu do kostela čekal – stejně jako při korunovaci krále – arcibiskup držící korunovační kříž, který královna políbila. V této době již arcibiskup pomazání pouze naznačoval, a prováděla je abatyše svatojiřského hradního kláštera, která královně také osušila olej a pomohla jí s převlékáním do „civilu“. 

Ani účastníci korunovací českých královen nepřišli – poté, co panovnice obětovaly pozlacený a postříbřený pecen chleba, víno a zlatou minci – o účast na bohaté korunovační hostině.