Co možná nevíte o Vojtu Náprstkovi?
Hotel Imperial v ulici Na Poříčí, kde stával dům Náprstkovy tety paní Barbory, kterou připomíná tmavá a dosti vysoko umístěná pamětní deska. (Foto: Miloslav Čech)

Dnes si připomeneme méně známé zajímavosti o muži, o němž Jan Neruda roku 1878 napsal: „Podivín, skrz naskrz podivín! On myslí jinak, žije jinak a činí vše jinak než ostatní. On je neúnavný, důsledný, praktický, obětovný, pro vše dobré zanícený, všestranný, vysoce vzdělaný, pro vše nadšený – hotový podivín!“

Začneme zámožnou tetou Barborou 

Velkou pomocí pro aktivity V. Náprstka (*1826—†1894) se stal právovárečný dům U Černého orla čp. 1072/13, stojící na rohu ulic Na Poříčí a Zlatnická, v němž byl i hostinec a stejnojmenný hotel. Původně ho vlastnila jeho teta Barbora Serafinová (*1801—†1852), starší sestra paňmaminky Náprstkové. Po ní ho zdědila paní Anna Náprstková, a v 2. polovině 19. století přešel na Vojtěch, který z něj učinil nadaci Českého průmyslové muzea. V roce 1913 zakoupili dům známí pražští hoteliéři bratři Kolářové (poté, co prodali hotel Paříž), nechali ho zbourat a postavili na jeho místě moderní a elegantní hotel Imperial.

Hotel Imperial v ulici Na Poříčí, kde stával dům Náprstkovy tety paní Barbory, kterou připomíná tmavá a dosti vysoko umístěná pamětní deska. (Foto: Miloslav Čech)
Hotel Imperial v ulici Na Poříčí, kde stával dům Náprstkovy tety paní Barbory, kterou připomíná tmavá a dosti vysoko umístěná pamětní deska. (Foto: Miloslav Čech)

Pokrokový komunální politik

Když roku 1873 paňmaminka zemřela, Náprstek přenesl živnost na manželku Pepičku, roku 1873 byl zvolen do sboru obecních starších a začal prosazovat různé novinky. Například se zasadil o obecní vodovod s filtrovanou vltavskou vodou (což mělo chránit před tyfem), pro hasiče žádal parní stříkačky i s čerpadly, a zabýval se městskou zelení

Například když obec získala rozlehlá území na Nebozízku, kde měly vzniknout veřejné sady, dohlížel mj. i na to, aby projektanti pamatovali na dostatek laviček a toalet. Podporoval také vysazování stromů v ulicích a chránění jejich kořenů kovovými mřížemi.

A patřil mezi první Pražany, kteří používali telefon; měl číslo 104. 

Humoristický časopis „Paleček“ otiskl tuto karikaturu Náprstka coby „přítele psů“, i když nikdy žádného nevlastnil. (Kresba: Jiří Filípek)
Humoristický časopis „Paleček“ otiskl tuto karikaturu Náprstka coby „přítele psů“, i když nikdy žádného nevlastnil. (Kresba: Jiří Filípek)

Pražanům nejen radil, aby v létě neopouštěli Prahu 

Tehdy bývalo módní, že lidé v letním období odjížděli na letní byty, ale jemu vadilo, že město tím ekonomicky tratí a obchodníci přicházejí o zisky, a proto se tomu snažil zabránit. Nechal nakreslit a po Praze šířit obrázky různých typů venkovských „toalet“, aby si lidé uvědomili, že se na nich mohou snadno nakazit infekčními chorobami.

Jelikož byl svobodomyslný, snažil se vybojovat právo volného pohybu psů bez vodítka, a bojoval proti nařízení, aby ženy byly povinny jezdit s kočárky nikoli po chodníku, nýbrž po silnici. Zároveň kritizoval ženské vlečky vířící prach. 

Náprstkovy varovné obrázky měly Pražany odradit od letních bytů. (Kresba: Jiří Filípek)
Náprstkovy varovné obrázky měly Pražany odradit od letních bytů. (Kresba: Jiří Filípek)

Fandil elektřině a nezapomněl na dívčí gymnázium, ani na sbírky. Proto nejenže horoval pro elektrickou tramvaj, ale dům U Halánků se prý stal první pražskou budovou, která byla celá osvětlována elektrickým světlem; až dosud se totiž takto osvětlovaly pouze části budov. 

Elišce Krásnohorské pomohl prosadit dívčí gymnázium Minerva, navrhl, aby se z libeňského zámečku stala roku 1883 Vychovatelna (neboli polepšovna), a sháněl peníze na stavbu Národního divadla, Národního muzea i dostavbu katedrály sv. Víta. Přispěl i k tomu, aby se v Praze vztyčila Petřínská rozhledna. Podle PhDr. Mileny Secké byla bezprostředně poté, co zemřel, nalezena v kapse jeho saka vstupenka právě na tuto atrakci. 

Vojta Náprstek také prosazoval vybudování pražského krematoria (ovšem u nás byl pohřeb žehem povolen teprve roku 1919 a první krematorium u nás bylo zprovozněno v Liberci). A na jeho výslovné přání byly jeho ostatky zpopelněny v duryňském městě Gotha.

Rodinná hrobka, v níž je uložena paňmaminka Anna Náprstková. Syn Vojta a snacha Pepička mají na své přání urny umístěné v Náprstkově muzeu. (Foto: Miloslav Čech)
Rodinná hrobka, v níž je uložena paňmaminka Anna Náprstková. Syn Vojta a snacha Pepička mají na své přání urny umístěné v Náprstkově muzeu. (Foto: Miloslav Čech)

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.

Další články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.