Profesor Jan Koula (*1855—†1919) se narodil v druhém manželství řezníka Františka Kouly s manželkou Karolinou, a měl čtyři sourozence. Když otec zemřel, bylo Janovi osm let, a po základní škole v Českém Brodě nastoupil na chlapeckou měšťanskou školu v Sadské, kde mohl bydlet u své tety. Po dvou letech se zapsal v Praze na první české reálce v Ječné ulici, kde byla česko-německá výuka. Zde se seznámil s vlastencem Petrem Mužákem, manželem Karoliny Světlé, který na této škole učil kaligrafii a kreslení, a s Janem Zítkou (bratrem architekta Josefa), učitelem kreslení.
Ze studenta pedagogem
Po maturitě začal Jan studovat Český polytechnický ústav, kde se zaměřil na pozemní stavitelství a architekturu a kde pracoval jako asistent Antonín Wiehl (o devět let starší architekt, proslulý zejména pražským Wiehlovým domem; jemu se věnuje webové Pražské okénko z 28. 5. 2021, i kapitola knihy Pražská okénka). Koula coby budoucí architekt se tu také seznamoval v hodinách kreslení s různými technikami a s modelováním. Od roku 1877 docházel na vídeňskou Akademii výtvarných umění a po roce nastoupil na místo asistenta katedry architektury pražské České techniky u Josefa Schulze.
Pedagogické činnosti se věnoval zodpovědně a s chutí. Na Karlově náměstí v domě U Sedlerů čp. 288/17 měl svoji kancelář, kde byla dependance pražské techniky a kam za ním mohli studenti přicházet na konzultace.
V Praze po sobě zanechal řadu stop
Ne vždy Jan Koula se svými nápady uspěl. Například se mu nepodařilo prosadit, aby na Letenské pláni vyrostl nový velký školní komplex pražské techniky, a aby chystaný (ale nerealizovaný) bulvár pokračoval průlomem letenského kopce. V době pražské asanace totiž vznikl návrh spojit Václavské náměstí s Holešovicemi a Bubny bulvárem, který by vedl přes Staroměstské náměstí, dn. Pařížskou třídu a Čechův most, a na nějž by navazoval otevřený přemostěný průkop v letenském masivu,
Ovšem v řadě případů byl úspěšný. Vypracoval návrh pro jediný ocelový obloukový pražský Čechův most, vybudovaný v letech 1905—1908, provedl úpravy Strakovy akademie či Staroměstské radnice a sousedícího domu U Minuty čp. 3/2 a navrhl druhý (dodnes dochovaný) pavilon pro Maroldovo panorama bitvy u Lipan i způsob přemísťování tubusu s plátnem. (O tomto tématu naleznete detaily buď na webovém Pražském okénku z 2. dubna 2021, nebo v knize Pražská okénka). Kromě toho pracoval ve výborech zabývajících se asanací, Jednoty pro dostavbu pražské katedrály a v letech 1904—1908 působil jako předseda Klubu Za starou Prahu. V několika dílnách zhotovoval také podle svých návrhů kromě šperků i umělecké výrobky ze skla, keramiky, dřeva či kovu.
Svůj domov si pořídil v předměstské vilové čtvrti
Jeho romantický rodinný dům vyrostl v letech 1895—1896 ve Slavíčkově ulici čp. 153/17 v Bubenči (připojené k Praze teprve roku 1922). Podle odborníků spojil prvky lidové architektury a vladislavské gotiky, takže jsou pro něj typické strmé střechy a vyřezávané dřevěné okenice. Navrhl si i barevná sgrafita, a jeho obdivovatel sochař Stanislav Sucharda přidal polopostavu poustevníka sv. Ivana, umístěného ve výklenku vpravo od vstupu do Koulova domu.
Interiér Koulovy vily zahrnoval mj. jídelnu, vybavenou vyřezávaným nábytkem.
(Zpracováno zčásti z knihy „Jan Koula-novorenesančník a vlastimil“ Lenky a Jana Merglových.)
