Pořadí jejich jmen použité v tomto názvu firmy prý bylo vzpomínkou na studium obchodní školy, kdy každý vyučující věděl, že ti dva jsou kamarádi a proto prý byli společně vyvoláváni. Podle abecedy měl být první Josef Babka, ale jednomu z pánů profesorů připadalo libozvučnější jmenovat vždy jako prvního Jaroslava Brouka. Navíc spojení jmen „Babka – Brouk“ působilo komicky, protože tehdy výraz „babka“ označoval chrousta.

J. Brouk začal v Holešovicích s kávou a čajem

Po absolvování obchodní školy se přátelé načas rozešli. Brouk (*1884—†1953) zůstal v metropoli, ve svých čtyřiadvaceti letech měl za sebou několikaletou praxi v předních pražských obchodních firmách, ale jednoho dne se rozhodl, že se osamostatní. Roku 1908 si v Holešovicích otevřel koloniál s kávou a čajem, v němž s několika prodavači zpočátku pracoval i za pultem. 

To, že začínal právě s těmito dvěma artikly, mělo svůj důvod: šlo totiž o zboží, které vyžadovalo poměrně malé investice, a přesto umožňovalo získat obchodnické renomé. A protože mladý muž vsadil na kvalitu a nízké ceny, a do roka přidal k obchodu i zasilatelství, dařilo se mu a cíleně si otevíral pomalu, leč jistě cestu ke splnění svých ne právě skromných plánů.

Ve dvou se to lépe táhne

Josef Babka zamířil po škole do Vídně, ale stále si dopisovali. Také on získával zkušenosti v tamních firmách, a rozhodl se přibližně ve stejnou dobu jako kamarád osamostatnit. A protože oba vyznávali podobné zásady a obchodnické praktiky, dohodli se, že budou podnikat spolu. Proto založili veřejnou obchodní společnost zaprotokolovanou pod „školním“ názvem Brouk&Babka. 

Mladým mužům se dařilo a například v roce 1909 měla jejich firma již více než třicet zaměstnanců, mezi nimiž byla i Broukova manželka Josefka. Po roce sice Josef Babka ze společnosti vystoupil, ale název podniku zůstal nezměněn, což svědčí o tom, že ti dva byli skutečně dobrými kamarády.

Sortiment se rozšiřoval

Obchod byl ziskový, takže v témže roce pan šéf otevřel nové prodejny s textiliemi a galanterií. Počátkem 1. světové války stihl koupit dům v Praze v Beldrediho ulici (od roku 1990 Milady Horákové) čp. 499/62, kde hodlal vybudovat obchodní dům podle nejmodernějších zásad, jaké poznal v cizině. Neobával se ani toho, že jeho pýcha bude stát mimo pražské centrum.

Protože musel narukovat, mohl se do přestavby a rozšíření objektu pustit teprve v roce 1919, ale výsledek stál za to. Roku 1925 přikoupil a připojil sousední budovu orientovanou do Veletržní ulice (čp. 820/73), pro jejíž obyvatele upravil nedaleký dům, v němž měl později služební byt. 

„Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka“

Tento slogan nepřeháněl, protože univerzální moderní obchodní dům byl jediný svého druhu v celé republice a bylo v něm k dostání prakticky vše pro domácnost a rodinu: od koberců, linolea či vybavení pro kuchyni, přes kožené zboží, pánské i dámské prádlo a konfekci až třeba po klobouky. Navíc tu zákazníci mohli využívat i nové prodejní postupy, jako například výběr zboží z regálů, prodej na úvěr či zásilkový obchod. 

Každý objekt měl samostatné ústřední topení i větrání, a všude byly parkety. 

Jeden OD nestačil a došlo i na pohyblivé schody

J. Brouk nejenže začal roku 1928 expandovat mimo Prahu (do Českých Budějovic, Ostravy, Plzně, Brna, Bratislavy a Liberce), ale ve 30. letech 20. století investoval do koupě nemovitosti Na Poříčí. Šlo o zájezdní hostinec a pivovar U Bílé labutě, který měl za domem protáhlý dvůr s kolnami a stájemi pro formanské koně. 

Po zbourání hostince a pivovaru tu začala v roce 1937 firma Brouk&Babka stavět obchodní dům Bílá labuť čp. 1068/23, který přivítal první zákazníky 19. března roku 1939. Ten lákal nejen širokým sortimentem zboží, ale mj. i jezdicími schody – byť vedly pouze do prvního patra. A měl ještě jednu novinku: budova nestála ve stejné linii jako sousední domy, ale byla mírně zasunuta. Důvod? Aby si zákazníci mohli v klidu prohlédnout zboží ve výkladních skříních. 

Po válce vedl nevídaně prospěšnou firmu Jaroslav Brouk ml., ale roku 1948 byla znárodněna a poválečný ředitel skončil v letech 1949—1951 v uranových dolech, kam byl poslán na „převýchovu“.