Jan (Johann, Giovanni) Blažej Santini-Aychl (*1677—†1723) byl významným představitelem českého barokního umění. Málo je však známo, že za svoji slávu vděčí i svým dvěma předkům.

Dědeček Antonín (Antonio) Akel (Aychl, Aichel) byl zdatný zedník 

Antonín přišel do Prahy z Vlach neboli Itálie se skupinou krajanů počátkem třicátých let 17. století, tedy během třicetileté války. Pracoval jako zedník, dne 6. listopadu roku 1635 se oženil ve farním malostranském kostele sv. Václava s plzeňskou rodačkou Kristýnou Ostovou, bydleli spolu do konce 40. let na Malé Straně a pak se přestěhovali na Staré Město do domku nedaleko kláštera sv. Anežky. V letech 1638—1644 pracoval mj. na Pražském hradě, kde císař Ferdinand III. Habsburský dal vybudovat „Nové stavení“ pro svoji první manželku Marii Annu Španělskou.

Ani kamenický mistr Santin Aichl neměl v Praze o práci nouzi

Tento nejúspěšnější potomek Antonína a Kristýny se narodil 23. října 1652 ve staroměstské ulici Na Františku, pokřtěn byl ve staroměstském kostele sv. Jakuba a za kmotra mu šel rodinný přítel – již tehdy slavný a bohatý Carlo Lurago.

Roku 1675 se oženil s Alžbětou Thimovou z Prahy. Svatbu měli u sv. Víta na Pražském hradě, a až do roku 1686 bydleli v některém z pronajatých  domků za Prašným mostem (které později musely ustoupit nové velké jízdárně). Měli tři děti, z nichž Jan Blažej – nejstarší a nejúspěšnější – se narodil 4. února 1677 v jednom z pronajatých domků za Prašným mostem. Roku 1685 však otec Santin odkoupil na Pohořelci za 260 zlatých menší zádušní dům U Tří hvězd, později zvaný U Zlatého pluhu čp. 150/5. 

Santin Aichl se zaměřoval od 70. let především na kamenné architektonické články na mnoha velkých stavbách. V letech 1679—1688 pracoval na stavbě nového křižovnického kostela sv. Františka na Křižovnickém náměstí a zároveň v letech 1682 až 1686 se podílel na stavbě arcibiskupského semináře. O několik let později zhotovil kamenné články pro všechna okna a všechny dveře, sokly i římsy nového východního traktu Strahovského kláštera, od roku 1690 odvedl své největší kamenické dílo pro hradčanský Černínský palác a v letech 1694—1697 spolupracoval při stavbě staroměstského (dnes již zaniklého) kostela sv. Vojtěcha v Králodvorské ulici. Zemřel ve svých  padesáti letech 27. listopadu roku 1702.

Jan Blažej Santini-Aichl zvaný chromý Sandyn – z malíře architektem

Jelikož jeho otec své celé jméno různě upravoval, jeho poznáte v literatuře podle jména „Santini“, které si Jan Blažej – na rozdíl od otce – poitalštil.

Otec původně předpokládal, že nejstarší syn se stane rovněž kamenickým mistrem, ale klouček byl od narození zčásti ochrnutý, takže nemohl absolvovat fyzicky náročné učení. Zvolil si proto nejprve blízkou profesi – malířství, jenže během studia i díky otci se seznámil s architekty, kteří rovněž neabsolvovali učení, a přesto svoji profesi úspěšně vykonávali. 

Jeho vzorem se stal mj. dlouholetý otcův francouzský přítel Jean Baptiste Mathey (*1630—†1696), který pracoval jako kreslič v jakémsi římském architektonickém ateliéru. Mathey pravděpodobně Jana Blažeje přijal „do učení“, navázal na jeho znalosti práce s kamenem získané od otce, a seznámil ho i s vývojem římské tvorby. Žáček se ještě vydal roku 1695 do zahraničí, a to především do Říma. 

Jazykově byl dobře vybaven, protože němčinu se naučil v tehdy dvojjazyčných Čechách a ovládal dobře i italštinu. Kolem roku 1700 se vrátil domů jako vyučený malíř, který byl ovšem pevně rozhodnutý věnovat se výhradně práci architekta-projektanta. 

O pouhé dva roky později měl již v tomto oboru renomé, a postupně se stal nejvyhledávanějším projektantem mnoha řádů i příslušníků vysoké šlechty. Například rok před svou smrtí pracoval pro více než čtyřicet urozených stavebníků. 

Rodinný život mu mnoho radosti nepřipravil

Jan Blažej Santini-Aichl, který byl od roku 1705 coby „Mahler und Architectus“ malostranským měšťanem, se oženil v malostranském kostele sv. Mikuláše 2. března 1707 s dcerou dvorského malíře Veronikou Alžbětou Schröderovou. Měli čtyři děti, z nichž přežila pouze Anna Veronika, a roku 1720 zemřela i manželka. Jelikož Jan Blažej pobýval často pracovně mimo Prahu, oženil se podruhé (není známo kde) s urozenou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic. Z tohoto svazku se narodila 1721 dcera Jana Ludmila a o dva roky později syn, který zemřel tři týdny po smrti svého otce. Ten navždy odešel 7. prosince 1723 ve věku pouhých 46 let. 

Kde Jan Santini zanechal v Praze stopy

O tom, že byl Jan Blažej z těchto členů rodiny nejúspěšnější, svědčí úroveň jejich pražského bydliště. Pouze on si mohl díky svým příjmům zakoupit roku 1705 za 3 000 zlatých v dn. Nerudově ulici honosný Valkounův či Valkounský dům čp. 211/14, a o dva roky později přikoupil sousední dům U Zlaté číše čp. 212/16. 

Pražský hrad mu vděčil za vrcholně barokní fasádu provedenou v letech 1706—1707 u tzv. Mladotova domu ve Vikářské uličce čp. 37. V Nerudově ulici vzniklo díky němu v letech 1707—1711 nové průčelí kostela Panny Marie u teatinů neboli kajetánů, a v letech 1713—1714 byl v téže ulici přestavěn podle jeho plánů Morzinský palác čp. 256/5. Roku 1717 obohatil o sallu terrenu Ledeburský palác čp. 162/3 na Valdštejnském náměstí, podílel se na stavbě Šternberského paláce na Hradčanském náměstí čp. 57/15 a kolem roku 1726 na přestavbě Vrtbovského paláce čp. 120/5 v Letenské ulici apod. 

Jan Blažej se proslavil především svým jedinečným slohem zvaným odborníky „barokní gotika“, a v Čechách se podle střízlivého odhadu podílel asi na osmdesáti stavbách včetně mimopražského kláštera Kladruby či zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.