Antonín Dvořák: Všechny symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl parní lokomotivu
Hudební skladatel Antonín Dvořák

Ve středu 8. září 1841, na den Narození Panny Marie, v domku č.p. 12, naproti kostelíku svatého Ondřeje, se v Nelahozevsi narodil významný hudební skladatel Antonín Dvořák. Dnes, ve středu 8. září 2021 si připomínáme 180 let od jeho narození – povšimněte si toho, jak se vše letos sešlo, narodil se totiž také ve středu.

Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi (Foto: archiv Tomáše Bezoušky)
Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi (Foto: archiv Tomáše Bezoušky)

Kromě hudby se Dvořákovou vášní stala železnice. Když Toníkovi bylo pět let, začala kolem řeky Vltavy stavba železniční trati z Prahy do Lovosic. Malý Dvořák chodil vysedávat na stráň pod nelahozeveským zámkem, kde se zájmem pozoroval stavební ruch a později i průjezdy prvních vlaků. To v něm vzbudilo celoživotní zájem, který přinesl i řadu, mnohdy úsměvných, příběhů.

Jízda vlaku se projevila i v Dvořákově tvorbě. Poskakování kol po kolejnicích zapracoval Dvořák do skladby známé jako Humoreska. Tóny ho napadly při jízdě vlaku do Pešti v roce 1884, jak si poznamenal v partituře symfonie č. 7.

Přestože Dvořák strávil v Nelahozevsi jen dětství, do své rodné vsi se rád vracel. Ke svým cestám používal železnou dráhu. Cestu si vždy vychutnával a vnímal i dynamiku jízdy. Jednou, po příjezdu vlaku na dnešní Masarykovo nádraží, běžel hned za strojvedoucím a obořil se na něj slovy: „Člověče, jak jste jel? Posledně jste si to uháněl allegretto, dnes to bylo ale jen chabé andante.

Když Dvořák bydlel v Praze, směřovaly jeho kroky téměř každý den na některé z pražských nádraží. Oblíbil si Těšnovské a nádraží císaře Františka Josefa (Hlavní nádraží), ke kterému to měl ze svého bytu nedaleko. Často také vysedával nad Vinohradským tunelem u Nuselských schodů, občas zašel i na železniční most pod Vyšehradem.

Všechny strojvedoucí znal jménem a rád se s nimi pouštěl do dlouhých debat o novinkách ze železničního světa. Dvořákův syn ve svých pamětech poznamenal, že jeho otec přednostně napsal několikastránkový dopis strojvedoucímu, než aby odpověděl na spěšné psaní, které přišlo od jeho nakladatele.

Slova Antonína Dvořáka
Z kolika rozličných dílů a částí je taková lokomotiva a každý má svoji důležitost, i ten nejmenší šroubek má své přesné místo a něco drží. Všecko má svůj účel a úlohu! A výsledek je ohromný. Postaví lokomotivu na koleje, zapálí pod kotlem a stačí, aby člověk pohnul malou pákou, a ty velké se dají do pohybu a roztočí kola a třebaže vagony váží celé tuny, lokomotiva s nimi uhání jak zajíc! Všecky svoje symfonie bych za to dal, kdybych vymyslel lokomotivu.

Při toulkách po nádražích si Dvořák zapisoval do notýsku čísla lokomotiv, které odvážely vlaky z pražských nádraží. Časem se to stalo denní rutinou. A tak jednoho dne, když se Dvořák nemohl ráno na nádraží dostavit, požádal svého budoucího zetě Josefa Suka, aby mu zaznamenal číslo lokomotivy odvážející ranní rychlík do Vídně. Suk neznalý věci, číslo sice zapsal, ale Dvořák se mu následně vysmál. Místo čísla lokomotivy totiž Suk opsal číslo lokomotivního tendru. Druhý den si tak Suk musel opět přivstat a na nádraží si musel od Dvořáka vyslechnout přednášku o lokomotivách.

Antonín Dvořák s rodinou a newyorskými přáteli na dvoře domu, ve kterém během svého pobytu žili (Zdroj: web antonin-dvorak.cz)
Antonín Dvořák s rodinou a newyorskými přáteli na dvoře domu, ve kterém během svého pobytu žili (Zdroj: web antonin-dvorak.cz)

V roce 1892 přijal Dvořák angažmá ve Spojených státech amerických. Ihned po příjezdu projevil přání prohlédnout si tamější lokomotivy, a porovnat je s těmi evropskými. Fiakrem odjel na centrální newyorské nádraží. Ale, …. na nástupišti kontroloval železniční zřízenec cestujícím jízdenky. Dvořák žádnou neměl, a snažil se proto zřízence přesvědčit, že se chce podívat pouze k parostroji. Zřízenec byl neoblomný a trval na jízdence. Dvořák se tak odebral pryč, a v jiné části nádraží přelezl plot a zamířil si to k parní lokomotivě. Byl však zpozorován a zadržen strážníkem. Nakonec musel zaplatit pokutu, která byla vyšší, než jízdenka do sousední stanice.

Poslední Dvořákovou symfonií se stala Symfonie č. 9, e moll, op. 95, zvaná Novosvětská. Dvořák ji sepsal na jaře roku 1893 ve Spojených státech. Skladbu poslouchal astronaut Neil Armstrong, při první cestě člověka na Měsíc (Apollo 11, 1969). Astronaut si ji oblíbil ještě v době, kdy hrál v koncertním souboru na univerzitě.

Nejen Dvořákova hudba je věčná. Natrvalo je Dvořák i nad našimi hlavami. V roce 1976 byl po něm pojmenován jeden z kráterů na Měsíci. V sedmdesátých létech objevil český astronom Luboš Kohoutek planetku, kterou pojmenoval „Dvorak“.

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.